Archív otázek a odpovědí

Otázka: Mila Ernestinko, chtela bych se zeptat jak se projevuje polarni syndrom. Muj pritel me miluje, ale vzdy pravidelne mame ostre neshody (nekdy kvuli malickostem, nekdy kvuli financim) a svymi slovy me neustale popichuje, ze nekdy citim az hnus. Jsem pak podrazdena, nedari se mi v praci, nemohu spat a vubec jsem v posledni dobe hodne unavena. Kdyz neco neni po jeho, tak mi dela naschvaly, ale tak chytre, ze to pak komentuje, ze on je vlastne muz-andelicek, at se podivam na ostatni (ziji mimo CR, kde promiskuita a hospody jsou pro muze normalni, kdezto zenska ma byt u plotny). Nekdy se vazne tak rozcilim, ze se ani sama nepoznavam, nekolikrat jsem mela i bolesti u srdce. Jenomze ja vim, ze me vzdycky vyprovokuje a pak svali vinu na me. Prosim ho, at uz nemluvi. Nejhorsi to je, kdyz se napije. To se snazim byt radeji ticho. Mam ho velice rada, ale kolikrat nevim, jak s tim nalozit, abychom se nehadali. Navic bych chtela mit uz miminko a nevim, jak se bez me prace obejdeme. Do Cech se vratit nechci...prece jenom je nam pres tricet, umime to vse pak zanalyzovat a omluvit se jeden druhemu, ale proc??? Neni to jen poslednich par dnu, nas vztah je takovy dynamicky uz pet let a asi nas oba moc pritahuje. On je had a ja kralik oba drevo. Mame spolu sanci? Prosim o odpoved! P.S. A moje prani prestat kourit proste v tehle atmosfere neprichazi v uvahu, protoze nejsem v klidu :-(

Odpověď: Mila Lucie, reaguji na tento tvuj dotaz i nasledujici doplneni ze 6.6. Doufam, ze ti ta krasna zivotni zmena pomohla prestat kourit. Miminko by si asi nezapalilo. Problemy, ktere popisujes, souviseji s tvym vlastnim pocitem hodnoty. Partner ti je "jen" zviditelnuje. To neznamena, ze je potreba vzdy souhlasit s chovanim toho druheho. Obecne pro kazdeho z nas plati, ze dokud si sami sebe dostatecne nevazime a vnitrne se odsuzujeme, tak nam to okoli odzrcadluje (a pro kazdeho je "dostatecne" jinak). To ale vis. Dulezite je naucit se tuto pravdu videt v jednotlivych situacich, ve svych reakcich, proste uvedomovat si ji. Potom budes vice vedet (v danem okamziku), ze jednani tveho okoli uci tebe udelat ve svych postojich a reakcich ZMENU! Clovek, ktery nedela zmeny, ma predevsim strach. Stoji za to si pojmenovat ceho se bojis a proc? Jasnou vizi strachu. Zamysli se take nad vymluvami - napr. "je nam pres tricet" . . . to prece neni argument. Muze ti obcas pomoci otazka: "Jakym vzorem pro zivot jsem prave ted svemu diteti?" Drzim palecky - vsechny ctyri. Erne

Otázka: Dobry den pani Ernestino, rada bych kratce nastinila moje starosti a poprosila laskave o radu. Je mi 31 let, jmenuji se Karolina Schreiberova. Muj manzel zemrel pred mesicem, bylo mu kratce 37 let, rok a pul se lecil s rakovinou kosti, bohuzel teto nemoci podlehl. Ucinili jsme mnoho pokusu, abychom znovu vybojovali jeho zdravi, ale nebyli jsme uspesni. Musela bych napsat mnoho radku, abych mohla dobre vylicit, jaky to byl kvalitni clovek s cistou dusi a jak velice jsme se milovali, jak byl nas vztah zalozeny na toleranci,jistote a vzajemne ucte. A take, co vsechno jsme se pokusili k jeho vyleceni podniknout. Obdobi vycitek, ktere se po smrti blizkeho cloveka dostavi, uz pomalu ustupuji, ale prazdnota a marnost zustava. Vzdy jsem byla velice optimisticky a dobre naladeny clovek, myslim, ze tuto zivotni situaci zvladnu, ale domnivam se, ze ode mne me okoli, rodina i pratele ocekavaji vice, a proto bych mozna uvitala nejakeho "pruvodce" touto zivotni zkusenosti. Problemem a trapenim cislo 1, je pro me nyni muj syn, kteremu je 2,5 let. Predevsim v teto zalezitosti si Vas dovoluji pozadat o radu. Myslim, ze je to velmi citliva dusicka, k tomu vsemu jsme mu urcite predali velkou dousku emoci v dobe nemoci meho manzela. Od jeho prvniho roku se u nej potykame s atopickym ekzemem. Jiste vite, jak nejen rodic, ale i samo dite musi byt obrneno velkou trpelivosti, pokud to vubec jde, jestlize chcete toto onemocneni uspesne zvladat. Trpelivosti a sil v tuto chvili mnoho nezbyva, zvlaste kdyz sledujete, jak dite trpi svedenim a podle toho se mu nekolikrat za den meni nalada. Rada bych se dozvedela vice, jak citlive s ditetem zachazet, pokud zustane clovek sam a pokud se jeho dite trapi ekzemem. Ocenim jakoukoliv odpoved ci radu, jakym smerem se ubirat dal. Dekuji mnohokrat. S uctou Karolina Schreiberova

Odpověď: Karolíno, vaše bolest je ještě stále moc živá a je potřeba počítat s tím, že ještě nějakou dobu bude. Patří to k našemu životu a máme právo i na nezvládnutí. Synův problém má svůj důvod - atopický ekzém souvisí v nitřním pocitem bezmoci a s tím spojenými potlačenými emocemi. Jistě už v roce jeho moudrá Dušička věděla, co se stane. Jako první krok bych vám doporučila najít DOBRÉHO kineziologa. Mohl by pomoci i vám. Vaše pocity viny synovi samozřejmě nepomohou. Ve vaší situaci je důležité naučit se vnímat život v jeho souvislostech a zákonitostech. To na věcech nic nemění, ale pomůže člověku pochopit. Když rozumíme, snadněji přijímáme. Váš syn si vás jako rodiče (podmínky pro jeho život) vybral a jeho Duše se tím jako každá něco "učí". Vám bych doporučila začít číst literaturu vedoucí k porozumění životu nebo absolvovat nějaké vzdělávací semináře tohoto typu. Vybírejte pečlivě. Bylo by dobré naučit se meditovat. Záleží také na tom, odkud jste. Budete-li mít zájem o setkání, můžeme se nějak domluvit. To je v krátkosti několik myšlenek, které jsou jen malou nabídkou možností.

Otázka: dobrý den paní Velechovská,mužete mi prosím poradit-mám problém s mými rodiči,cítím mezi námi velké odcizení,přestali k nám jezdit a já nevím proč,připadá mi,že i muj manžel a jeho rodiče je nesnáší a já nevím proč-nic jsme si neudělali,velmi mně to trápí,ráda bych to dala dopořádku-hodně se zajímám o duchovno,mám reiki 2st,myslím,že si všichni neseme dluh z minul.životu a ted je správná chvíle to řešit,jen nevím jak,moc vám děkuji za odpověd a pomoc saša

Odpověď: Sašo, domnívám se, že hlavně vy sama máte pocit, že jste někde selhala, že jste se nepostarala - to vede k dalším pocitům viny a prohloubení niterného pocitu, že pro rodiče nejste dostatečně dobrá. I vám doporučím, jako mnoha jiným v takových případech, abyste se dala do psaní. Doslova si založte sešit a v sebekázni si každý den vyčleňte hodinu času a pište o všem, co vás v této souvislosti trápí a ve vás probíhá (jak vás to zlobí, jak jste bezradná, jak se vám chce z toho brečet, nikdo vás nechápe, .... dělejte to poctivě denně celý měsíc, potom uvidíte, co se ve vás a vašem životě změní. Do té doby vše odevzdejte! Není potřeba vymýšlet každý den něco jiného - naopak, klidně pište stále o tomtéž. Potom si dejte sprchu a v ní si opakujte, že jste dostatečně dobrá taková jaká jste a máte se za to ráda. Až tomu budete ve svém srdci věřit. Zajímáte-li se o duchovno, potom jste asi ve víře v Boží existenci a pomoc. Je úžasné naučit se věřit, že vše má smysl a modlitba je mocný rozhovor s Bohem. Myslete na rodiče i na sebe v takovém rozhovoru s láskou a bez očekávání. A jejich vztah s rodiči manžela je jejich záležitostí, ne vaší zodpovědností. Za měsíc třeba uvidíme, že vaše postoje jsou změněné pro dobro všech zúčastněných. Přeji dostatek trpělivosti. Ernestína

Otázka: Milá Ernestíno, prozradíš mi prosím co jste si povídali s Barunkou 14.3. na přednášce V Opavě -Zkušenosti z regrese? Bylo úžasné jak na tebe krásně koukala a povídala.Moc mi mě zajímalo co mi někdy říká.Vím že máš moc tázajících, proto pochopím, kdyz neodpovíš a čas věnuješ dalším .Děkuji a ze srdce přeji krasné dny.Magda Budková, Ostrava

Odpověď: Milá Magdo, nemusím ti říkat, že tvoje Barunka je úžasná bytůstka, která vidí člověku nejen do hlavy, ale i do Duše. A tak si ty naše trochu povídaly. Když budeš méně CHTÍT a víc jen tak naslouchat - bezmyšlenkovitě, tak uslyšíš. Jen si nejdříve uvědom své pocity nedůležitosti a nedostatečnosti a s nimi spojenou křivdu, které ti v tom brání. Potom je zaměňuj za přesvědčení, že jsi pro svoji dceru nenahraditelná jako máma a že máš svoji cenu jako žena vůbec. V meditativním naladění jí ty sama povídej - bez očekávání, že ti odpoví. Až to budeš dělat opravdu s klidem, pak uslyšíš i její hlas. Chce to trénink a důvěru. Objímám vás obě. Ernestína

Otázka: Hezký den Ernestínko, včera jsem byla na tvé přednášce ve Frýdku - Síla myšlenky. Byla jsem nadšená a mile překvapená a snad i proto se teď na tebe obracím pro radu. Mám pocit že tě znám již dlouho a důvěrně.Jsem rozvedená ( já jsem odešla od manžela, protože jsem nebyla spokojená) mám dva syny 13 a 17 let a již pět let chodím se svým přítelem Honzou. Je ode mě o 14 let starší. Myslím si že mě má rád a je mi s ním moc dobře. Problém je , že na mě má dle mého mínění příliš málo času. Je podnikatel, ale moc se mu nedaří. Táhnou se s ním ještě nevyřešené problémy, jak z předchozího manželství ( pouze majetkové) a spoustu pracovních. A všechno tohle se táhne už pět let. Mám ho moc ráda a nerada bych ho ztratila. Na druhou stranu mám pocit, že jeho problémy se vyřeší nikdy a mě utíká život pod rukama. Nikdy jsme spolu nebyli na dovolené,přes týden jezdí z práce až pozdě večer a i o víkendech stále pracuje, takže spolu nikam nechodíme. Celou dobu se snažím s ním o tom v klidu promluvit , ale vždy se tomu vyhne. Někdy buchnu a vybrečím se, tak mě vyslechne, pochopí, ale stejně vše jede ve starých kolejích a já jsem v začarovaném kruhu neustálého čekání na dovolenou, společný výlet, společný krásný život a můj život mi utíká. Nemám sílu se z toho kruhu dostat. Mám strach, že když vyhrotím situaci zůstanu úplně sama a to bych nezvládla. Strašně moc toužím po lásce a krásném a plnohodnotném vztahu.Moc děkuji za odpověď. Táňa

Odpověď: Milá Táňo, základem celého TVÉHO problému je tvůj strach z opuštění, strach, že zůstaneš sama. Dokud tento ty sama neodstraníš - to je nevyměníš za důvěru v život, těžko budeš hledat změnu u partnera. Synové už tě tolik nepotřebují a pocity zbytečnosti se umocňují. Partnera řešit nemůžeme, jednak by musel on sám vnímat, že má problém a že ho chce zpracovat. Ale to nemůže, protože ti slouží jako dar, abys změnila samu sebe. Rozumím naprosto tvé touze po naplněném vztahu. Nemůže ale být naplněn, dokud je v něm jako základ závislost ze strachu. Teprve v nitru svobodná bytost může žít plnohodnotný vztah. Proto je důležité, aby ses naučila být sama za sebe, naplnit nejdříve život sama sebou. Nabízí se otázka: "A jak se to dělá?". Přestat čekat a trápit se tím, co není a začít prožívat svůj život v aktivitách, které ti dělají radost. Samozřejmě ne proto, aby ses od partnera odpoutala. ale abys žila svoji zodpovědnost za svůj život a také abys na něj "netlačila" svým očekáváním. Tím uvolníš napětí a myšlenkový prostor mezi vámi. Můžeš si říct, že to už ho potom taky nemusíš potřebovat! Naopak - budeš s ním chtít být a on se nemusí bránit tvému očekávání ve své obavě, že neví, co s tím. Potom možná pozná sám, že také potřebuje něco ve svých postojích změnit. Řeš sebe a své strachy. Naplň svůj život vírou (důvěrou) a radostí bez závislosti. Ale pozor - jakou sílu do toho dáš, podle toho se ti vše vrátí. Také se můžeš rozhodnout, že se budeš učit "jen tak" se radovat z toho, že spolu můžete být. To jsou možné první kroky. Život už tě potom povede sám. Vše se děje pro naše dobro, jen je někdy těžké to "dobro" vidět a přijmout. Hlavu vzhůru a třeba tě zaujmou i břišní tance. Ernestína

Otázka: Dobrý den, na Vašich webových stránkách (v poradně) jsem četla přirovnání dítěte k učiteli. Mohla byste mi to, prosím, vysvětlit? Děti má spousta lidí, kteří jim nemají co nabídnout (lásku, zázemí, moudrost).

Odpověď: To je téma na trochu delší povídání. Pokusím se aspoň ve stručnosti nastínit, co mám na mysli. Dítě je moudrá bytůstka, která se učí zacházet s tímto světem. Je "čistý", nevinný človíček, který se učí hlavně tím, že nás kopíruje. Takže na svých dětech můžeme nejlépe vidět sami sebe. Hlavně to, co se nám na nich nelíbí, za co je kritizujeme, čeho se u nich bojíme - to vše a mnohé jiné, se týká hlavně nás rodičů. Protože, ať se nám to líbí nebo ne, jsme stejní. Jen si to přiznat! To je obtížné. Navíc nás děti učí umět zvládat sami sebe. Když si oni nevědí rady, když se dítě vzteká, když něco provede, dělá naschvály, . . ., tak co udělá rodič? Umí jednat MOUDŘE? Často ne? Řekla bych, že většinou to neumíme. No, a naše děti nám pomáhají si to uvědomit, rozrezonovávají v nás právě tyto pravdy o sobě samých. Jen nejsme naučeni to vnímat a vůbec se na život takto dívat. Bohužel. Takže naše děti nás učí být moudrými, laskavými osobnostmi, chtějí po nás lásku BEZ podmínek. Máme se co učit! Přeji všem dětem rodiče, používající moudrost srdce. Ernestína

Otázka: Milá Ernestíno, včera jsem s Vámi mluvila v Přerově na přednášce. Všechno, co jste mi řekla je pravda..Byla jsem trochu překvapená, takže ani nevím, zda jsem Vám poděkovala. Proto ještě jednou mnohokrát děkuji.Lenka

Odpověď: Milá Lenko, děkuji a přeji mír v srdíčku i v mysli. Ernestína

Otázka: Dobrý den paní Velechovská. Vaše stránky mě velmi zaujaly. Již delší dobu se nacházím v situaci "chaosu", kdy se moje staré vztahy pomalu rozpadávají a nové nejsou. Cítím se hodně sama a "hledám". Ale vlastně nevím přesně co hledám. Jednu věc ale vím, a to je i můj dotaz. Nemám dokončenou separaci od své maminky a vlastně si s tím nevím moc rady. Je mi třicet, mám 1,5 roku starou holčičku. Ke své mamince ale se cítím být velmi silně poutána, zcela se automaticky a "dobrovolně" podřizuji její vůli. Nemám potřebu se s ní přít, ačkoli na většinu věcí mám zcela jiný názor. S manželem jsme se odtěhovali mimo mé rodné městečko.Manžel měl strach, že maminka bude řídit naši domácnost.Ale to je jen fyzické oddělení. To psychické zůstalo. Já jsem se po odstěhování ocitla sama ve městě, 120 km od rodičů, kde nemám téměř žádné blízké vazby. Stále nemám v sobě ten pocit jistoty sama ze sebe, že to co dělám, dělám kvůli sobě apod. Myslím na maminku, protože ona tím naším odchodem moc trpí. Zároven vím, že kdybychom zůstali v blízkostí mých rodičů, tak bude asi trpět moje manželství. Jestli by se již nerozpadlo. Je, prosím Vás, nějaká cesta, jak s toho ven? Jak se oddělit od vlivu maminky a žít vlastní život bez pocitu viny?

Odpověď: Hezký den i vám. Někde ve vašem nitru je řídící program, který vám podvědomě přikazuje, že musíte být zodpovědná za to, zda je vaše maminka spokojená a šťastná nebo ne. Možná i slib, že ji nikdy neopustíte. Platí ve vašem případě vlastně totéž, co jsem odpovídala u předcházejícího dotazu. Všechny tyto problémy jsou dle mého názoru nejrychleji odstranitelné KVALITNÍ regresí. Sama víte, že to je závistost na matce, ale to, že to víte vám vůbec k ničemu není. Každý takový podvědomý zápis vznikl prožitkem nějakého daného okamžiku, emočně silně podbarveného. Co v naší mysli takto zapsáno škodí, pouze prožitkem lze opět změnit. Proto doporučuji zmíněnou regresi. Máte-li zájem, napište ještě jednou. Ernestína

Otázka: Dobrý den Ernestýno,nerada fňukám a svěřuji se,ale životní situace,která u mne trvá již víc jak pět let se mi zdá neúnosná.Manžel v té době onemocněl rakovinou.Dodnes se stím nevyrovnal.Stal se z něj alkoholik.Byl již čtyřikrát na léčení a pije dál.Asi nechce žít.Já sama žiji v neustálém strachu a stresu,že zemře.Nevím jak dál,opustit ho nemůžu,sežraly by mne výčitky svědomí.Tak ten život žiju,ale mám stále větší vztek.Poradíte?Děkuji Pavla

Odpověď: Pavlo, v této náročné situaci potřebujete řešit především svůj strach z pocitu viny. Bylo by dorbé, kdybyste mohla více hovořit o svém prožívání a dobrým terapeutem. Také zřejmě naprosto vázne komunikace mezi vámi a manželem. Jeho strach z nemoci a pocity bezmoci s největší pravděpodobností způsobují únik k alkoholu. Potřeba zapomenout, nevědět. Napište mi odkud jste, doporučuji vám podstoupit dobrou regresi, to znamená odblokovat vaše strachy, které budou mít kořeny někde na začátku vašeho života. Také pocity viny, kterých se tolik bojíte, jsou již ve vás, jen je situace s manželem aktivovala. Vůlí se tyto bloky nedají nijak lehko zpracovat. Jsou se silným emočním nábojem zapsané hluboko v podvědomí a tyto dvě úrovně se míjejí. A před sebou neuteče nikdo z nás. Také vám doporučuje navštívit nějaký vzdělávací seminář, kde se naučíte kontaktovat se svým podvědomím, meditovat - je jedno, jak se to nazve. Pokud by manžel měl zájem o alternativní léčbu, tak doporučuji Naturcentrum Salvea Praha - MUDr. Josef Pekárek.

Otázka: Milá Ernestínko, v pondělí jsem si krásně prožila a uvědomila, že "jsem dost dobrá taková jaká jsem". Že už se nemusím snažit vynikat, ale vše co dělám, můžu dlěat "jen tak pro radost". Tři roky po kořenech je to báječný objev. Jenže dva dny po něm jsčm šla k zubařce s tím, že mám kaz v zubu. Odešla jsem s dvěma vytrhnutými zuby. Mám silnou paradontózu. Myslíš, že je možné i silně viklající zuby ještě zachránit? Co s tím můžu dělat? Poraď, prosím. Moc děkuji, měj se krásně. Objímám, Hanka Plchová, Žernovník.

Odpověď: Hanko, je krásné tvé sebepřijetí, mám z něj radost. Co se týče tvých zubů - v mém procítění vnímám, že si je na něčem "vylamuješ". Do něčeho jsi se příliš zakousla a nepatří ti to. A hlavně se toho nechceš VZDÁT. Na jakém svém rozhodnutí tolik LPÍŠ? Je potřeba se osvobodit, přestat o to "něco" bojovat, usilovat. Konkrétněji si to musíš pojmenovat sama, ty víš, co žiješ. Až to pustíš, pak nebude potřeba ti tuto zprávu dál dávat a zuby si můžeš zachránit. Ale to ty přece víš. Objímám Ernestína

Otázka: Vážená paní Ernestíno, obracím se na Vás s prosbou o radu. Již několik let pociťuji velmi intenzivní bolest v jednom bodě na krční páteři vlevo. Při silnějším zatlačení na toto místo mám pocit, jakoby mi tudy pronikal ostrý předmět až hluboko dovnitř. Dlouhodobě nepomáhají masáže ani aplikace Reiki. Měla byste pro mne radu, jakým způsobem se dobrat toho, proč se mne tato bolest stále "drží" a jak se jí zbavit? Děkuji za Váš zájem a těším se na odpověď. Iveta

Odpověď: Iveto, to by chtělo "dostat vás pod ruky" a najít souvislost s vašimi niternými postoji a krkem. Reiki ani masáže nepomohou, bolest má svoji příčinu a ta je spouštěč. Vydržela jste to několik let, tak to jistě vydržíte i do 8. dubna. To je u vás v Ostravě základní seminář "Tajemství vnitřní síly a moudrosti", který vedou mí kolegové a přátelé Ottovi (prosím - tohle není reklama!). Tam si můžete jednak "něco" uvědomit k příčině svého problému a poznat, co s tím a také se můžete dostat "pod ty ruce" - a to Radce, ona s nimi opravdu umí. Klidně se na mě odvolejte. Využijte toho, Radka má dar a je to jediný víkend, kdy je v Ostravě i ona.Držím palečky. Ernestína

Otázka: Vážená paní Velechovská,Obracím se na Vás s prosbou na vztah mezi mnou a případným partnerem.Jsem už 13 let rozv. mám dvě děti, ale spíš smůlu na partnery.většinou jsou buď ženatí nebo mi nic nepřinášejí a špíš se cítím využívaná jako by se domluvili. Můžete mi poradit co jsem za člověka co dělám špatně,že přitahuji takové lidi. Potkám někoho pro život ?Mám ještě výchovný problém se starší dcerou (18 let). Chtěla bych se zeptat ještě na :byla jsem oslovena fy AKUNa,nejdříve jsem byla nadšená a pak jsem ustrnula.Je to o komunikaci nevím jestli to má budoucnost.Předem Vám děkuji a přeji hezký den Dana

Odpověď: Dano, v první řadě NEJSTE ŠPATNÁ! Děláte to, co teď umíte a tak, jak to umíte. Podle vašich slov mám pocit, že se vy sama asi příliš kritizujete a v srdci máte bolestný pocit méněcennosti. Jako kdybyste žila rozpor - na jedné straně pocit, že za nic nestojíte a na straně druhé vzpoura a boj s mužským světem. To má jistě svoji hlubokou příčinu na nevědomé úrovni. Mám otázky, na které si samozřejmě odpovíte sama sobě: musela jste doma u některého z rodičů bojovat o uznání? A máte často pocit, že jste selhala - zklamala - jako partnerka, matka, a že ať uděláte, co uděláte, stejně se nezavděčíte? Myslíte si, že i když vás muži ponižují, že oni sami stejně za moc nestojí? Pokud je více odpovědí ANO, tak vřele doporučuji regresní terapii. Zvolte opravdu zkušeného terapeuta!!! Tady rady po mailu nestačí. Váš problém s dcerou je jen pokračováním vašeho vlastního problému se sebepřijetím. Ona jen reaguje na vás. Ale to by bylo na dlouhé psaní. Když pochopíte a změníte sebe, změní se i váš vztah s dcerou. Zkuste se více radovat z toho, že ji v životě máte, než se trápit tím jaká je. Učte se respektovat, že má právo na vlastní názory a představy o životě. Tím se učíte respektovat i samu sebe. K firmě AKUNa vám neumím nic říct, protože ji neznám. I kdybych znala - můj názor je, že každý má svou cestu. Láskyplné dny Ernestína

Otázka: Dobrý den,paní Ernestýno!Přečetla jsem si Vaše stránky a protože mě také tíží určité problémy,rozhodla jsem se Vám napsat.Nyní mi je 43let,děti nemám,ale pracovala jsem s postiženými dětmi 7 let,když mi bylo 20.Měla jsem několik vztahů,žádný neskončil manželstvím.Nyní mám 3 roky přítele, který je rozvedený ,má 2děti,syn je s maminkou a dcera,která je postižená(autismus+mentální postižení),zůstává s otcem,protože máma ji u sebe nechce.Děvče je v ústavu, ale přítel obden či denně za ní jezdí a soboty-neděle si ji bere.Navíc přítel říká,že láska je svým způsobem oběť a mně řekl,že pokud máme spolu být,musím přijmout holčičku v tom rytmu v jakém jsou sehraní.Já osobně nemám problém s holčičkou, tak jako s přítelem v přítomnosti holčičky,kdy se od něj odtahuji a on pak je ironický. Navrhl mi sňatek a já jsem bezradná.Protože věřím,že se neděje nic náhodně,tedy i naše seznámení má hlubší význam.Co byste mi radila udělat,kam byste mi radila zajít.Budu vděčná za Váš názor.Moc děkuji a srdečně zdravím,Jana.

Odpověď: Jano, váš příběh je na osobní rozhovor. Z něj by nám potom mohla vyplynout cesta dál, hlavně však vaše nalezení vlastní vnitřní pravdy. Toho, co opravdu chcete, z čeho máte obavy, čemu věříte a čemu ne. Potřebujete se v sobě nejdříve vyznat, potom řešit. Také porozumění tomu, proč váš přítel jedná právě tak, jak jedná, je pro vás důležité. Zatím zkuste věnovat pozornost jeho pochopení. Vaše životní situace má svoji zákonitou příčinu a možná by stálo za to ji poznat. Je to na delší práci. Napište mi na moji e-mailovou adresu odkud jste (prosím PŘIPOMEŇTE SE MI celým jménem - dostávám spoustu zpráv s podpisem "Jana"). Nebo mi zavolejte na pevnou linku. Podle možností domluvíme konzultaci. Ernestína

Otázka: Milá Ernestínko, děkuji za odpověď. Rozumím tomu, co mi píšeš a začnu pracovat dle Tvé rady :-))) Děkuji Ti za vše, co pro nás děláš. Pusu Bára

Odpověď: S Láskou Erne

Otázka: Dobry den pani Velechovska!Prosila jsem Boha o pomoc a on mi uz vickrat poukazal na Vas :o), proto jsem se rozhodla vyuzit Vasi pomoci, take na zaklade vreleho doporuceni jednoho meho kamarada, ktery se ucastnil nekterych Vasich kurzu a ktery mi rekl, ze jestli mi muze nekdo pomoci, tak jste to Vy. Chtela bych Vas moc poprosit o nasmerovani. Chtela bych konecne pochopit, kdo jsem a co se po mne chce, ale porad nenachazim cloveka, se kterym bych si o tom vsem mohla povykladat. Je toho hrozne moc, co jsem prozila za posledni dva roky, tak Vam napisu jen nejdulezitejsi veci. Uz sice dva mesice vim, ze dokazu komunikovat se svymi andely, kteri mi vzdy odpovi na vsechno, co chci vedet, pokud to je pro me nejvyssi dobro a dobro vsech zucastnenych, ale nektere veci mi presto stale unikaji, tak jsem poprosila o pomoc a oni me nasmerovali na Vas. Chtela jsem Vas poprosit o pomoc, protoze jsem hrozne unavena, protoze se v mem zivote deji uz skoro dva roky silene veci. Dnes uz vim, ze to jsou veci, diky kterym rostu a sblizuju se s Bohem, a jsem za ne vdecna, ale rada bych se v tom vsem zorientovala a hlavne poznala lidi, co prosli necim podobnym. Uplne nejhorsi byl posledni rok, kdy jsem si paralelne se svym zivotem prozivala nekolik svych minulych zivotu, spojenych s velmi tezkymi zazitky, kdy jsem zpusobila nekolikrat smrt svych nejlblizsich a take svou. Cele jsem to pochopila az pozdeji. Jsem take velmi empaticka a casto citim, co citi druzi lide, a zacala jsem minuly rok citit, ze muj sef neni muj pritel, jak me o tom ujistoval, ale ze to je nekdo, kdo mi usiluje o zivot, pokud nebudu delat to, co chce on. A jelikoz me chtel zneuzivat nejen pracovne, zacala jsem se samozrejme branit a tim zacala nase bitva. Tenkrat jsem tomu vsemu moc nerozumnela, ale vedela jsem, ze od nej musim odejit, i kdyz jsem riskovala, ze nedodelam doktorat, ktery me stal jiz mnoho bolesti a usili. Nakonec jsem odesla, cimz se mi moc ulevilo, protoze jsem u nej byla neustale pod obrovskym tlakem a ve velkem zaprahu, ale tim se to nevyresilo, protoze mi pak posilal podvedome i nadale velmi silne negativni energie, ktere mi zpusobovaly velke bolesti. Bolesti byly tak hrozne, ze jsem uvazovala o tom, ze to skoncim, ale muj vnitrni hlas me jako vzdy ochranil. Bolesti nakonec nebyly to nejhorsi. Ukazalo se, ze ten clovek je tak silny, ze dokaze vyuzit vseho negativniho v mem okoli a pusobit na me skrze to, a to do te miry, ze mi slo o zivot, stejne jako nekterym clenum me rodiny a také jedne velmi zkusene a uznavane kyneziolozce, ktera se mi snazila pomoct. Jeho vynikajici specialitou bylo například to, ze na me „poslal“ mistra v cerne magii, ktery je v soucasne dobe jiz mrtvy, ale jehoz ruzenec jsem si kdysi koupila ve starozitnictvi. Ten se mi zacal zjevovat v mem pokoji. To zlo, ktere jsem z neho citila se v zadnem pripade neda srovnat ani se vsim zlem, ktere jsem potkala za cely svuj zivot. Bylo to neco tak strasneho, ze jsem pokazde kricela pres cely dum hruzou a byla mrtva strachy. Byla jsem v te dobe hrozne unavena, protoze jsem kvuli doktoratu a kvuli tomu, abych se zaroven uzivila, pracovala dva roky neustale 14 hodin v kuse, cimz jsem asi zpusobila, ze se na me ten clovek dostal, protoze jsem pak uplne zkolabovala psychicky i fyzicky. Postupne jsem se ale zacala davat do kupy a ten duch na me postupne nepusobil uz tak hrozne, ale citila jsem ho vsude a porad a mela jsem i tak z neho hrozny strach a nespala jsem dlouhou dobu a zacala si vyrabet svecenou vodu, delat ochranne kruhy a talismany. Nastesti dnes uz vim, ze jsem celou tu dobu mela pri sobe sve strazne andely, kteri mi vzdy poslali ochranu a rady a diky kterym jsem pak pochopila alespon castecne, proc se mi ty veci deji a jak celit vsem tem vecem. V soucasne dobe vim, ze uz jsem v bezpeci a jsem pod ochranou archandela Michaela a ostatnich uzasnych bytosti, stejne jako vsichni mi blizci, a dokazu mnohem vic ovladat sve myslenky a city, ktere se mi hrozne rychle materializuji, ale taky vim, ze tenhle souboj jeste uplne neskoncil, a ze mi chybi jeste posledni kousicek do teto mozaiky. Kdyby Vas proto neco napadlo, co by mi mohlo nejak na me ceste pomoct, budu Vam za to moc vdecna. S pranim krasnych dnu. Andrea

Odpověď: Andreo, jsem ráda, že už jste klidnější a sama jste si prožila, že důvěřovat je víc než se bát. Zůstaňte v Andělské péči a já bych si s vámi někdy raději popovídal ústně. Napište mi e-mailem (máte-li zájem o setkání) odkud jste a jaké jsou vaše možnosti. Určitě se dá leccos dělat, nejen vytvářet ochrany. Ty vás udržují v boji s tím, čeho se bojíte. Úsměvné dny. Ernestína

Otázka: Milá Ernestíno,prosím vás o radu, já opravdu nevím co mám dělat.Jestli mám navštívit psychologa, nebo skočit z okna.To okno je myšleno obrazně, nemám sebevražebné sklony,ale jsem prostě v koncích.Jsem protivná a podrážděná.Vždycky si ráno řeknu, že to dneska bude jinak, ale nejde to, během dne to zase všechno zvořu.Před třemi lety mě zemřel manžel, před rokem a půl jsem si našla přítele, žijeme spolu celkem v pohodě.Poslední dva tři měsíce mám stále náladu pod psa.Je to od té doby co jsem přišla na to, že si přítel volá s jednou kamarádkou, asi žárlím a nevěřím mu.Zdá se mi, že náš vztah jde do kytek.Moc o tom přemýšlím, protože si přeju mimčo, ale nevím, jestli je on ten pravý.Nemám už moc času, je mi 37 a příteli 44 let.Mám dvě velké dcery, které už se doma moc nezdržují a přítel jezdí domů večer.Myslím si, že by mě miminko pomohlo, nebo se mýlím?Potřebuju vědět na čem jsem.Přítel mi napřed o mimču pořát vykládal a já o tom něchtěla slyšet, teď když jsem po něm začala toužit, tak on couvá. Co si o tom mám myslet?Pořád mi říká, jak mě miluje a že chce se mnou žít.Problém je taky, že můj přítel je dvakrát rozvedený a z každého manželství má jedno dítě a já mám strach, že mě opustí jako předchozí partnerky a já zůstanu s mimčem sama.Moc děkuji za odpověď. Nica

Odpověď: Milá Nico, docela dobře se v tom opravdu "plácáte" - to vy víte nejlépe. Takže popořádku. Především dítě není lepidlo pro vztah a bylo by velmi nezodpovědné to tak chtít. Ublížila byste všem. A budu možná nepříjemná, ale chtít takto dítě je pouze sobectví, byť neuvědomělé. Vaše protivné naladění má samozřejmě příčinu ve vaší nejistotě. Vždyť nevíte, zda vás partner miluje, zda s vámi chce či nechce být, apod. To nepřidá na klidu nikomu, natož člověku, který má strach o osamělosti, ze samoty, z opuštění. Zároveň však sama jste. Skutečnost, že vám zemřel manžel, k tomu přispívá. Tento prožitek vás může stále ovlivňovat spolu s dalšími vnitřními programy. Hrajete s partnerem hry na schovávanou a máte pravdu, že tohle vede do těch "kytek". Chcete-li najít ze své situace cestu ven, vyřešte svůj STRACH. Tady bych doporučila svěřit se do péče velmi dobrého regresního terapeuta. VELMI dobrého proto, že vy jste (dle mého mínění) i přes své problémy dominantní osobnost a jen tak někomu byste se neotevřela. Uznávám, že není jednoduché takového člověka najít, ale určitě jsou. I vám by mohlo pomoci účastnit se sebepoznávací akce. To není reklama, ale rada. Mír v srdíčku. Ernestína

Otázka: Ještě jsi Online poradnu nezrušila? :-)Krásný večer,Honza - Jan

Odpověď: Milý Jane, jak vidíš nezrušila, nějak nemám to srdce to udělat. Zatím snad mají lidičkové trpělivost a na odpověď čekají. Umění být trpělivý je velký dar.Krásné dny. Erne

Otázka: Milá a vážená Ernestíno,chtěla jsem požádat o radu - pred rokem jsem ukoncila velmi silny vztah - ktery byl neco uplne jineho nez vsechno pred tim - bylo to pratelstvi, pochopeni beze slov, laska a velmi silne propojeni a pouto - opravdu toho v tom vztahu - nebylo treba prilis mnoho rikat - i mlceni se stavalo nadhernym okamzikem sdileni - kdyz ten vztah skoncil (ne z me strany) - citila jsem hroznou hroznou prazdnotu a samotu, poprve v zivote me napadaly myslenky na sebevrazdu(tu bych ovsem nikdy nespachala - a ted, kdyz uz mam vic informaci, bych o ni ani nepremyslela)- ale nemohla jsem pochopit a uverit...jak vubec mohl na vsechno zapomenout a jak je mozne, ze uz me nemiluje...Myslela jsem ze je to nade vse a navekyje rok pote - a ja musim konstatovat, ze se mi nepodarilo uplne odpoutat - a porad mam jeho ve svem srdcinemuzu najit partnera (resp. ani se moc nesnazim hledat) - vetsina kluku je povrchnich, materialnich, zivocisnych - navic ja bych radsi Muze - nikdo na obzorutohle je dlouhy dotaz, ale velmi dekuji za cas, ktery jste venovala jeho precteni myslite, ze se mi nekdy podari ovladnout me nizsi ja a naplnit sve srdce laskou a mirem a stat se zenou?hloupa otazka, asiale pripadam si jako na houpacce, jestli mi rozumite - chvili nahore a potom , kdyz na chvili nejsem pozorna - strmy pad do hlubinnekdy si pripadam, ze jsem prokleta chci byt dobra a zit stastny zivot a pomahat ostatnim - nedari se mi pomoci sama sobejeste jednou dekuji moc za odpoved (nespecha)Natalie - 20 let

Odpověď: Milá Natalie, často se nám stává, že když má jeden člověk pocity naprostého souznění i beze slov, tak ten druhý může mít pocity naprostého opaku - ta slova mu MOHOU chybět. Ale to je jen dedukce. Co prožívá ten druhý, na to je potřeba se ho zeptat. Já bych se ale teď věnovala vašemu prožívání rozchodu. Domnívám se, že má hodně společného s vaším vztahem k otci. Také vaše touha mít "Muže" k tomu přispívá. To, jak vám bylo u partnera dobře, v klidu, v přátelství, ... to vše může mít základ v touze (i nevědomé) po bezpečné otcovské náruči, po jeho přijetí a uznání. Také myšlenky na sebevraždu (právě proto, že byste ji nespáchala) mohou být zviditelněním (omlouvám se) ukřivděnosti holčičky, která chce tatínka potrestat. Může to být samozřejmě i jinak. Doporučila bych vám tedy zamyslet se nad tímto tématem a odpoutat se od otce - dořešit vztah k němu. To neznamená nemilovat ho, to znamená přestat být závislou holčičkou. Vaše výkyvy nálad jsou s tím spojené. Je dnes velká nabídka sebepoznávacích akcí, zkuste se poznat a změnit prožitkově. Tato cesta ovšem začíná poctivým přiznáním si, co žiju. A vy na to máte chuť i sílu, tak držím palečky. Ernestína

Otázka: Dobrý den, absolvovala jsem základní kurz s Petrem a přemýšlela jsem, že by mi mohly v mých problémech pomoct Kořeny. Ale asi bych raději s Váma. Bylo by to možné? Vím že chcete vždy vědět přibližně problém předem a pak teprve rozhodnete kdo může jet. Tak rovnou zkusím trošku popsat- mám velký problém se žárlivostí na manžela. někdy se mi daří to držet, ale z ničehonic mě nějaká maličkost hrozně moc ublíží.Asi se nejvíc bojím toho,že mě opustí,že zůstanu sama. Taky máme ve vztahu problémy s rolemi. Asi jsme si je vyměnily, spíš kvůli mě, protože jsem vůdčí typ a manželovi nedávám moc prostoru. Asi tak nějak...Problém je trochu v tom,že nevěřím na reinkarnaci, jsem křesťanka,ale s tím by snad nemusel být na Kořenech problém-ne vždy se snaží jít i do minulých životů...???Mám vůbec na Kořeny chodit nebo je to zbytečné? Děkuji za odpověď.Měj te se krásně.Lucka

Odpověď: Lucko, "Kořeny" by určitě mohly být prospěšné. Jak si tak čtu ten tvůj popis problému, tak myslím, že pocity viny budou základním tématem. Můžeme spolu regresi udělat, chce to ovšem připustit, že by ses eventuelně mohla do těch tzv. minulých životů dostat. Záměrně nikoho do takovýchto prožitků nevedu, o tom, co se člověku rozkryje, rozhoduje jeho vlastní podvědomí. A jestli se takový prožitek zapsal do mysli starou zkušeností nebo jinak, není vůbec důležité. Důležité je skutečnost, že v mysli škodí. Až se rozhodneš, dej vědět. Ernestína

Otázka: Milá Ernestínko, děkuji moc za tvou odpověď i když upřímně pro mě není úplně jednoduché rozluštit, co jsi mi vlastně poradila. Psala jsi, že by mi pomohla regrese. Chtěla bych tě poprosit, jestli by jsi mohla podrobněji popsat o co jde a jak se k něčemu takovému dostat. Zřejmě asi podobné věci sama pořádáš, že? Děkuji Radka

Odpověď: Radko snažila jsem se ti zviditelnit, že u tebe vnímám problém s přijetím tvého ženství, že u tebe bude zřejmě převládat síla, sebeprosazení, schopnost zařizovat, vládnout apod. To neumožňuje žít jemnost a křehkost ženy, protože ta by mohla být považována za slabost. Doporučovala jsem regresi - to je metoda, která používá návrat po časové stopě zpátky do minulosti, např. na začátek života, kde v naší mysli může vznikat spousta tzv. programů a postojů, které nás potom ovládají z podvědomí. Způsobují naše automatické, podvědomé reakce, kterým podléháme a vlastně o tom ani nevíme. Sama v rámci sebepoznávání pořádám akce tohoto typu, ale není jich tak mnoho. Pokud mi napíšeš odkud jsi, možná ti budu moci doporučit dobrého regresního terapeuta v místě tvého bydliště.Ernestína

Otázka: Mila Ernestynko, chtela bych se zeptat jestli dvoudeni prednaska jak se stat zenou je vhodna i pro muze, nebo je to jen prednaska urcena zenam? Z toho co jsem si precetla na prezentaci teto prednasky si myslim ze by mohla byt vhodna i pro muze, ale treba se mylim...Moc dekuji za Vasi odpoved a tesim se na dalsi setkani s VamiJiřka

Odpověď: Jiřko, "ženský" seminář je samozřejmě vhodný i pro muže. Umožňuje jim nahlédnout z jejich pohledu do těžko pochopitelného, složitého ženského světa, a také poznat, v čem si ženy samy sobě nerozumí. To jim pomůže osvobodit se například od pocitů, že oni jsou těmi viníky za nespokojenost ženy a co dělat, když je problém. Také se mohou dozvědět leccos i o svém mužském světě. Každý muž na tomto semináři je pro všechny zúčastněné darem. Ernestína

Otázka: Dobrý den, Ernestýno. Byla jsem na Tvé přednášce v Brně tento měsíc. Řekla jsi, že vidíš známé tváře a že už jsme od Tebe určitě všechno slyšeli. Chci Tě ale ubezpečit, že je to pro mě vždycky radost to od Tebe slyšet i podruhé, protože mám víc příležitostí o tom všem přemýšlet. Spoustu věcí, i když si je napíšu, zapomenu. Takže přijdu znovu a ráda. Děkuji a přeji krásný den.Markéta Csanádiová

Odpověď: Milá Markéto, ze srdce děkuji za tvá slova a za moudrost, kterou v nich projevuješ. Ernestína

Otázka: Dobrý den,mám opožděný dotaz na přednášku, kterou jste měla v Brně 14.2.:Pomocí regresní terapie odkryjete programy, které člověka ovládají. Dávno zasuté bolesti vyjdou na povrch. Jak se daří Vašim pacientům přijímat své "negativní" stránky? Měla bych docela chuť si vyřešit některé své programy. Ale mám takovou zkušenost s předchozími terapiemi (homeopatie), že je možné si uvědomit své bludy, ve kterých člověk žije, ale když je nepřijme, jak se to stalo mně, tak ho to úplně psychicky i fyzicky rozhodí a ten člověk má pak ještě větší problémy než před tím. (Teď už jsem v pořádku, jeden pan léčitel mě dal dohromady, aqle bylo to hrozné).

Odpověď: Souhlasím, že když se mentální bloky a zasuté bolesti pouze odkryjí a nezpracují, tak může být člověku ještě hůře než před tím. Je to nepříjemné a nebezpečné pro klid mysli. Do té doby působil silově řekněme "obranný" program, který se snažil zajistit vyhnutí bolesti. Tu bolest ale v sobě člověk stále má, jen potom je odkrytá jako otevřená rána a nutí člověka, aby ji odstranil. Přijetí negativní stránky zajistí právě proces zpracovávání, to jsou techniky, při kterých se poctivě krok za krokem projevuje vnitřní moudrost a ta nakonec převládne a člověk se svému problému může například zasmát. Jen nestačí pouhé pojmenování a porozumění, je důležité vše poctivě odžít, vylít kyblík bolesti ven, emočně se osvobodit. A je pravdou, že se nemůžeme povznést nad něco, co jsme nepřijali. Takže přijetí svých negativ je součástí celého procesu.Popisovat techniky tady nelze, tak jsem se rozepsala aspoň takto. Budete-li mít přece jen chuť se svými postoji něco dělat, můžete se ozvat a cestu najdeme. Ernestína

Otázka: Dobrý den,krátce můj problém, po nemoci matky a její smrti v roce 2003 se u mne dostavili panické úzkosti ( také strach z rakoviny ), ty odezněly a následně po nemoci bratra-dvojčete (mozková mrtvice)ve 12/2004 se dostavily stavy depersonalizace, obscese . Úzkostmi netrpím, pouze cítím , že jsem ještě zablokovaný (čakry), byl jsem 2x v léčebně, naposledy v létě 2005.Pak jsem absolvoval SRT u jedné léčitelky ( stavy byly dost zlé- spousty obscesí).Naučil jsem se pracovat s kyvadélkem, to mi ukazuje nyní pouze harmonizovat čakry.Nyní paniky nemám, strachy nemám, pouze nějak hledám sám sebe,hodně medituji a cvičím uvolňovací cviky na uvolnění energií atd. Nevím, co vlastně nyní v sobě lámu, zda je to úzkost , ale chci být opět vyrovnaný člověk. Cítím, že to, co mě potkalo bylo správné a mělo by mě to posílit v dalším životě. Prosím o Vaše doporučení,co by bylo z Vašeho hlediska pro mne dobré ( jaká terapie )a jaké jsou u Vás v tomto ohledu možnosti.V minulosti jsem byl výkonným ředitelem a do budoucna bych se chtěl k tomuto vrátit nebo se vydat vlastní cestou ( případně i léčit a pomáhat lidem a využít tak moji cestu ). Prosím o brzkou odpověď . S přáním pěkného dne Miloslav Ježek. Děkuji

Odpověď: Miloslave, vím, že jsme se již dohodli telefonicky na konkrétním řešení pro tuto chvíli. Po absolvování regresního týdne se mi, prosím, ozvěte a ještě uděláme další potřebné kroky. Úspěšný týden. Ernestína

Otázka: 13.2.(pondeli) Mila Ernestinko,ackoliv se zdalo,ze moje zavislost na mamce je vyresena,tak tomu tak neni.Zase se mi ten pocit(stesku,litosti,vzteku a nervozity)projevil.Bylo to za stejnych podminek jako na zacatku.Povidali jsme si cestou od babicky s mamkou o duchach.Kdyz jsem sla vecer spat,prepadl me neprijemny strach.Snazila jsem se s nim bojovat.Potom se ale objevil ten"stary pocit"sla jsem tedy za mamkou a vse ji vylicila.Usoudili jsme,ze ten svuj strach z duchu schovavam za "stary pocit" a ja sla v klidu spat.Dalsi vecer(vcera),jsem sla spat a zase jsem to citila"stary pocit".S mamkou jsme probirali to jak se citim a to,co mi vyslo(mam v krku knedlik.do hrudniku se mi vliva horky pocit nervozity,strachu,stesku a litosti.mistnost je velka a vzdalena.nechci tu byt sama.) to jsem dneska auditovala.Dneska jsme s mamkou mluvili o tom ze ten problem neni vyresen a ze by to chtelo zajit do uplneho zacatku(jadra)problemu.Chci se te tedy zeptat,jestli to muzeme s mamkou skusit sami.A myslis ze by pomohlo kdybych jela s mamkou na ten seminar ted o vikendu?(v plzni asi 18.a19.2.)Doufam ze mi poradis.Dekuji ti moc.Mam te rada.

Odpověď: Milá Zuzko, srdíčkově tě zdravím a něco s tím "bubákem" (nezlehčuji to) uděláme. Myslím, že se ale už nejedná o závislost na mamce, tu jsi odstranila. Tohle je o strachu z ohrožení a má s mámou pouze souvislost. Myslím, že to půjde dobře zvládnout, jen je potřeba, abys co nejpoctivěji pojmenovávala ten strach, to zanmená - dát do slov obsah toho strachu. U tebe si to dovolím takto napsat, protože už jsme spolu pracovaly a vím, čeho se to týká. Tedy - nic víc nedělej. Pokud bys mi mohla dnes večer zavolat a budeš mít to pojmenování, dohodneme přesněji, co s tím dál. Budu k dispozici kolem 20. hod. Ernestína

Otázka: (12.2.)Ještě jednou ti chci Ernestínko poděkovat za dnešní velmi účinně strávený den. Dostalo se mi zase z nevědomí do vědomí plno věcí a získala jsem vodítko jak řešit vztahy, které nejsou úplně harmonické.Děkuji

Odpověď: Hani, děkuji - je pro mě odměnou "slyšet", že víš, co a jak se svým životem můžeš dělat. Láskyplné dny. Ernestína

Otázka: Dobrý den,netuším,co vše nabízíte ve své poradně,ale nemám se komu svěřit.Ani nevím jak a kde mám začít-je toho opravdu hodně,co mám na srdci.Již od dětství mě provázejí problémy,vím,že mám v sobě někde blok(bude jich více).V manželství jsem měla také problémy,v opilosti mě manžel bil,a ponižoval,posléze i před dcerou.Mimochodem,s dcerkou nemám nejlepší vztah(je jí 7).Našla jsem si podnájem a zamilovala se do jednoho muže,který je ale alkoholik.Přestože ho mám ráda,chci se s ním rozejít,protože mi ubližuje a v opilosti dělá ze života peklo(tak jako můj manžel),ale: 1)bojím se ho,vím,že se bude mstít, za 2)nemám práci,nemám na podnájem a ještě musím do měsíce zaplatit 12.000,-Kč.Teoreticky bych se mohla vrátit k manželovi,ale bude to opět to samé.Už nevím jak dál,mám velkou nadváhu,na pohovorech o práci dostávají šanci ty štíhlejší,a když si tak vše uvědomím,vlastně nic neumím.Ani nevím,proč vlastně ještě žiji...Nevidím žádné řešení,a už vůbec ne finanční,prostě už to nezvládám...Vím,že jsem špatná matka,manželka,dcera,atd.,vím,že je problém ve mě.Je toho víc...Omlouvám se za své \\\"vylité srdce\\\",ale nemám se ani komu svěřit.

Odpověď: Ali, vaše důvěra je pro možnost vám pomoci velmi důležitá a děkuji za ni. Mohu vám pomoci osvobodit se od vašich "bloků", kterých je opravdu dost. Opět se ale půjde o delší proces, "mávnutím proutku" se takovéto životní procesy odstrňovat nedají (tím vůbec neříkám, že byste to očekávala). Naopak, hrozící pocity marnosti nám ukazují, že je čas vše řešit.. Je velmi potěšující, že jste dokázala udělat změnu a přestala jste žít to násilí. Použila jste sílu rozhodnosti, takže to umíte a na tom můžeme stavět. Vaše nadváha je pouze důsledkem hluboko ukrytých programů a postojů a ty je potřeba vytáhnout "na světlo Boží" a zpracovat, aby přestaly škodit. Také finanční potíže jsou součástí těchto starých zápisů. Je v tuto chvíli zbytečně vše rozebírat. Abych vám mohla být ve vaší situaci nápomocná, potřebuji pro začátek vědět, odkud jste. Napište mi tuto informaci na moji mailovou adresu ernestina@ernestina a připomeňte se mi, o co jde. Nevím, jak rychle se mi podaří vám potom odepsat, ale určitě to udělám, až se vrátím z cest v první polovině března. Důležité je, že je možné váš život i vaši Dušičku uzdravit. Přeji mír v srdci i v mysli. Ernestína

Otázka: Dobrý den,jmenuji se Honza a jsem studentem Technické univerzity v Ostravě.Cesty života a životní události mě v životě mnohokrát svedly na rozcestí.Teď když prožívám další životní krach - rozchod s přítelkyní,nechci všemu jen bezhlavě přihlížet a celý život zatracovat(tak jak jsem to dělal doposud),ale konečne vše řešit a doufám,že se zdárným cílem.To že vše,co se v životě děje má svůj smysl,si myslím taky.Určitě je to pravda.Vždycky to člověka posune o kus dopředu a stane se o něco lepším a splní se mu nějaké očekávání.Třeba tím myslím,že kdybych nepoznal svou bývalou přítelkyni,tak už bych 4 roky nežil.To co teď prožívám je velice zvláštní.Chvíli si říkám proč je život tak krutý a nemám chuť žít a pak zase že je to dobře,že všechno zlé je pro něco dobré.Tyto pocity i fyzické problémy velmi těžko kočíruji.Jenže když tak přemýšlím a dívám se zpět,tak si trochu uvědomuju,že příčina mých problémů není až tak v tom rozchodu,ale v něčem jiném.Myslím si,že je to z části pouze jakási záminka,kterou jsem si vytvořil,abych své složité pocity měl na něco svést.Mě totiž život připadá hrozně složitý a dost ho nechápu.Jako nechápu život,tak už vůbec nechápu sám sebe...Vím,že to jsou dost kusé informace,ale byl bych rád za jedno malé semínko naděje,ze kterého by vyrostl krásný,pevný a zdravý strom.

Odpověď: Hezký den i vám, Honzo a děkuji za důvěru. Dílem jste si odpověděl sám a to je vždy přínosné. Jste si vědom toho, že vaše problémy mají hlubší příčinu a víte, že hrajete vlastně sám se sebou hry. Vědět je jedna věc, co s tím - druhá. Důležité je to, co píšete v závěru, a sice, že život vám připadá složitý. Vše, co nás takto v životě ovládá, je program naší mysli, uložený v podvědomí a my ho běžně neumíme vnímat. Stojí za to se to naučit a doslova si sáhnout (i fyzicky) na skutečnost, že mysl je ta část naší osobnosti, která tvoří náš život i naše zdraví. Jestliže to umíme v negativu, tak to umíme i v pozitivu. Jen je potřeba vědět, jak se to děje a co s tím. Dovolím si vám doporučit (nikoliv propagačně) konkrétní akci - seminář "Tajemství vnitřní síly a moudrosti" a potom pokračovat v objevování dalších možností, jak toto poznání používat. Takto na dálku se dá těžko pracovat, přímo by to šlo i na "očistné" akci, kterou mám já sama tento týden v Brně. Seminář už je sice dost plný, určitě se ale ještě vejdete.Vždy je výhodnější, když má účastník už nějaké zkušenosti s "niternými hladinami", s dovedností meditace, ale i bez toho se dá nějaký ten chybný program z mysli odstranit. Chce to trochu systematickou a trpělivou cestu, ale určitě můžete prožívat radost ze života. Mohu-li vám takto přímo pomoci, udělám, co je v mých silách. Ernestína

Otázka: Mila Ernestinko, mohla by jsi mi poradit, zda existuje nejaka metoda posileni vlastni vule pri odvykani koureni? Velice rada bych se tohoto oskliveho zlozvyku zmenila, ale pokazde, kdyz se mi podari prestat, tak znovu zacnu. Jestli potrebujete dalsi podrobnosti rada vam je mailem zaslu. Dekuji moc predem, myslim, ze by tato odpoved mohla byt uzitecna vice lidem :o). Mnoho sil a lasky v zivote vsem lidem dobre vule, diky vam jich bude urcite stale vice!

Odpověď: Milá Lucie, metoda existuje a jistě ne jedna. Účinný je proces "přeprogramování" v hlavě. Nejdříve je podle mě ale důležité si uvědomit, že kouření je jedním z únikových triků mysli, je NÁHRAŽKOU ZA NĚCO, co člověku chybí - například pocit naplněnosti, radosti, sebehodnoty, důležitosti. Kouření zároveň odráží neuvědomnělou závislost (na někom, na něčem), zviditelňuje, že si člověk v životě sám sobě něco nalhává, sám před sebou "zamlžuje", nepřizná si třeba i tu nenaplněnost. To je jeden z pohledů, neříkám tím, že jediný. Pro začátek bych doporučila zamýšlet se před každým pokusem zapálit si cigaretu nad otázkou "Co si tím teď chci nahradit a před čím utíkám?" A nezapálit ji dokud si neodpovíš. Chce to samozřejmě notnou dávku sebekázně. Je důležité řešit příčinu, najít a odstranit důvod, proč to děláš. Totéž platí u alkoholu či jiných úniků. Proto bych ti doporučila absolvovat nějaký vzdělávací seminář na téma sebepoznání či dovednosti kontaktovat se se svým podvědomím a naučit se používat tzv. niterné hladiny a meditovat. Ovšem i potom je nejdůležitější VNITŘNÍ rozhodnutí, že chceš přestat, říct si velké DOST. Nedovolím si napsat nějakou univerzální radu. Pro každého "závisláka" je trochu jiná cesta ven. Ernestína

Otázka: Ernestýnko,nezapoměla jsi mi odpovědět???PA Šárka.

Odpověď: Milá Šárko, nezapomněla jsem odpovědět, ale opravdu hodně cestuji na akce po celé republice a dotazů v poradně je mnoho (jsou před opovědí skryté). Kromě poradny je mnoho dotazů i na mé mailové adrese. Tuto odpověď tobě využívám jako vysvětlení i ostatním tazatelům a děkuji všem za trpělivost. Ernestína

Otázka: Milá Ernestínko!Zkouším znovu napsat do poradny, myslím, že ti první dotaz asi nedošel. Mám problémy se žárlivostí. Můj dnes manžel se v práci setkává se svou bývalou přítelkyní.Denodenně spolu ohledně práce telefonují a vídají se na firemních akcích. Ona byla v době jejich údajně intimního vztahu, jak mi ho popsal manžel, vdaná, já manžela tenkrát, když byli spolu ještě vůbec neznala. Vadí mi, když manžel odjíždí na firemní víkendovou akci. Tropím scény několik dní před odjezdem, v den odjezdu s ním nekomunikuji, jsem na něj zlá, když je pryč, tak mám děsné deprese, chce se mi plakat, v hlavě si vymýšlím, že spolu určitě mají poměr a jak ho ona má v malíku a on mě podvádí. Když přijede, mám k němu chvilkový odpor, obviňuji ho. On mi několikrát se slzami v očích řekl, že nic takového nedělá, že ho obviňuji a dokonce se mnou i nemluví. Po nějakém čas mě to přejde a komunikujeme normálně, ale jak se blíží další akce, tak je to tu znovu. Vadí mi, že se nesmím na žádné věci ohledně jejich bývalého vztahu zeptat, ale ona ví kdy jsme se brali a dokonce jí poslal i fotku naší maličké, která se nedávno narodila. Děkuji za vyslechnutí. Přeji krásný den. P.S. Jinak máme velice harmonické manželství, nevadí mi jeho bývalá přítelkyně, se kterou žil, na tu nemám ani pomyšlení, ale s touhle paní se nějak nedovedu vypořádat.

Odpověď: Hezký den ti přeji a po nezdařeném prvním pokusu přece jen ještě odpovídám. Žárlivost je samozřejmě ze strachu a ten má velkou sílu. Zřejmě cítíš ohrožení ze strany kolegyně (na rozdíl od bývalé) a ve tvé mysli se aktivují staré zkušenosti k tomuto tématu. Mohou být z jakékoliv doby, i z minulé inkarnace (zdůrazňuji "mohou"). Žárlivost tohoto typu je nemoc, která má svoji skrytou, nevědomou příčinu a tu je potřeba odstranit. Je několik možností jak si zatím můžeš pomoci. Jedna z nich je: každý den si v meditaci představovat, jak s láskou vyprovázíš manžela na služební cestu, jak odjíždí společně s ostatními i s "touhle paní", jak se usmíváš a jsi plná důvěry, pak pokračuj v představě dál - jak se manžel i paní vracejí, ty je oba vítáš, v klidu, raduješ se, že je opět doma a kolegyni přeješ hezké dny a loučíš se s ní. Znáš to, je to obyčejné přeprogramování, ale musíš tomu věnovat poctivě nějaký čas. Stanov si ho předem - např. jeden měsíc každý den aspoň půl hodiny. Na závěr si svoji vizi napiš. A druhý den znovu a znovu i s psaním. Určitě to ze začátku nemusí být jednoduché. Po stanovené době uvidíš, zda nastala změna. Podle toho se bude odvíjet další postup. Ale to až potom. Jestliže tvoje mysl umí vymýšlet katastrofické vize, tak umí tvořit. Využij to a tvoř. Pamatuj ale, že se musíš dobrat k radostnému prožitku, jen informace v mysli nestačí. Původní zážitek je posílen emocí, proto emocí (radostnou) jej můžeš vyvážit a pak překlopit do pozitiva. Přeji ti dostatek trpělivosti. Máš na to dost síly, jen ji použít. Ernestína

Otázka: Dobrý den.Poslední 2 roky mám velmi nízké sebevědomí, které se týká hlavně vzhledu. Nemůžu si pomoct,ale hodně mi vadí, když se přítel dívá po jiných ženách (hlavně-podle mého mínění-po těch hezkých) - v tu chvíli bych chtěla vypadat jako ta dotyčná. Bojím se, že mě přítel opustí nebo mi bude nevěrný-teď je všude tolik krásných dívek a žen. Mám strach z konkurence.Chci být ve všem dokonalá.Nechci se už trápit, chci na svém sebevědomí zapracovat. Můžete mi, prosím, poradit? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Petro, říká vám vaše okolí i partner, že jste hezká, přitažlivá, možná že i působíte sebejistě a vy tomu nevěříte? Váš strach z opuštění má pravděpodobně svůj základ v nějaké staré zkušenosti tohoto typu, která je ve vašich paměťových zápisech uložená stále jako bolestná. Na vědomé úrovni o ní nevíte, ale z podvědomí vás ovládá. Je to stejné jako u fobie - člověk "hlavou" ví, že je zbytečné se bát, ale pocitově to zvládnout nemůže. Pocit je silnější než informace. Také na váš problém bych jako vhodnou metodu doporučila regresi. Nedomnívám se, že je to jediná a "samospasitelná" metoda, ale zpracovává problém rychle. (Začínám mít pocit, že pro dotazující se v této poradně bude potřeba zorganizovat samostatnou regresní akci a místo povídání rovnou pomoci). Ve vašem případě rada nestačí, je potřeba hlubší rozkrytí příčiny a její následné zpracování. Přesto přeji láskyplné dny. Ernestína

Otázka: Milá Ernestínko, často na Tebe vzpomínám - jsi pro mě něco jako synonymum moudré vědmy, kterou jsi mi pomohla objevit. Byla jsem na Kořenech, to mi ukázalo směr a myslím, že jdu správnou cestou. Mám za to, že jsem se v současné době dostala k hodně důležitému a zásadnímu mezníku. Všechno se ve mně mění- celkem to chápu. Jen se mi hodně těžce daří zvládat emoce. Mám pocit, že se moje silné a zarputilé EGO /ratio/ pere se stále četnějšími zprávami z podvědomí. Dívala jsem se na Tvé semináře, které se toho týkají - bohužel mi to časově nevychází. Tuším taky, že bych to mohla zvládnout sama. Pracuji s afirmacemi a snažím se změnit starý a škodlivý postoj technikami, které znám od Tebe. Čím jdu ale hlouběji k sobě, tím větší záchvaty strachu mě přepadají. Někdy mám problém je zvládnout. Můžeš mi prosím pomoci radou? Děkuji moc. Mám Tě ráda. Bára

Odpověď: Milá Báro, děkuji za tvá přívětivá slova a jsem ráda, že používáš svoji vnitřní sílu. Píšeš o strachu - ten strach je potřeba přesně pojmenovat - čeho se bojíš a PROČ. To znamená: bojím se ...toho a toho, protože by to .... (znamenalo, přineslo, bylo,...), a proto ...". Zkus to doplnit a asi víš, že se ti to nemusí podařit napoprvé. A HLAVNĚ to nesmí být HLAVOU. Pokud je v tobě ukryt nějaký těžký prožitek, tak se do něj sama nepouštěj. Respektuj tu bezpečnostní pojistku, která se ti zviditelňuje. Použij pomoc terapeuta. Tvé, jak píšeš, zarputilé ego, ti zřejmě také velí, že "musíš vše zvládnout sama, protože....." Dosaď si za ty tečky další část postoje a klasickou opakovací technikou můžeš aspoň tohle sama zbořit. Dej vědět. Objímám Ernestína

Otázka: Milá Ernestíno. Tvou adresu jsem dostala od kamarádky, které jsi prý velmi pomohla. Proto i já se na Tebe obracím s prosbou o pomoc. Je mi 22 a už více než 3 a půl roku nejsem schopná najít vztah. A ani ten poslední nestál za mnoho. Ne, že by o mě neměl nikdo zájem, spíš mám pocit, že nemohu potkat nikoho, koho bych si mohla vážit, kdo by mi byl oporou. Potřebuji někoho, kdo by byl - řekla bych - "nade mnou". Psychicky, ale i fyzicky - měřím 176 cm a proto není úplně jednoduché najít někoho, kdo by byl vyšší než já. Vždy, když se s někým seznámím, mám pocit, že ten, kdo má navrch, jsem spíše já. Témeř vždy je mladší, menší nebo řekla bych, intelektuálně jinde, než já. A v takovém vztahu bych nevydržela. Velmi toužím po vztahu a po tom mít se o koho opřít. Nevím, jestli je problém ve mně nebo mám prostě ještě čekat...

Odpověď: Radko, podle toho, co píšeš, bych doporučila regresi. Chceš sice partnera, o kterého by ses mohla "opřít", ale zároveň víš, že ty sama jsi dominantní. Partnerství tvoří celek a jeden "vládce" tam už je - ty. Tvůj partner proto nemůže být v současnosti jiný než, jak píšeš, "méně hodnotný" než ty. Je mi jasné, že nechceš soudit, ale těmito potenciálními partnery zřejmě pohrdáš. K tomu by tě mohl vést podvědomý program, který vědomě neznáš, ani jeho původ. Pomohla by nějaká sebeuvědomovací akce nebo přímo regrese. Já osobně bych ti doporučovala rovnou to druhé. Řešit tvůj problém snahou o pochopení považuji za zbytečné a chybné. Hlava - racio - je u tebe dobře rozvinuté. To, co je potlačené, jsou city. Pokud si k tomu uvědomuješ, že jsi vždy už v dětství byla lepší než kluci nebo se o to aspoň snažila, tak máš otevřenou cestu k regresi. Určitě by to šlo řešit i jinak, ale byl by to "běh na dlouhou trať". Ernestína

Otázka: Krásný den Ernestínko,mám kamarádku se ale protože nemá mail, píšu místo ní.Má malého chlapečka, 3,5 roku a v těhotenství měla období, kdy přemýšlela nad ukončením těhotenství. Ví,že mu to uškodilo a ptá se, jakým způsobem to může napravit.Děkujeme za radu Pavlína Olomouc

Odpověď: Pavli, je možné dítěti tuto pravdu sdělit v meditaci - otevřeně a upřímně se přiznat (matka) ke svým úvahám, omluvit se a ujistit ho o své lásce a o radosti, že ho má ve svém životě jako syna. Při prvním naladění také vysvětlit, že vůbec netušila, že on o jejích úvahách mohl vědět. Dělat to nějakou dobu každý den, aspoň tři týdny. K tomu časté sdělování také na vědomé úrovni. To už ale bez mluvení o úvahách na potrat. Pokud by to nepomohlo, tak přidat kineziologii. Hezký den. Ernestína

Otázka: Ahoj ErnestínkoMArně hledám Meditační víkend,který se konal na "Alfě".Poradíš mi???PA Šárka.

Odpověď: Šárko, místo víkendu dnes pořádám jednodenní Meditační setkání. Věřím, že je dostačující. K tomu pak je víkendová akce v květnu (20. -21.), která je výjezdová. Místo konání zatím není potvrzeno. Ernestína

Otázka: Ahoj Ernestínko,vyšla nějaká knížka,kde bych našla to co tu radíš lidičkám???Když něco bolí v tělíčku,co si má člověk uvědomit,aby to přešlo,...???Děkuji Šárka.

Odpověď: Milá Šárko, knížka zatím žádná nevyšla, ale přiznávám, že nad tím už delší dobu uvažuji a první kroky jsem za pomoci svých absolventů již podnikla. Dotazů tohoto typu přibývá, tak je asi čas tu požadovanou "kuchařku" napsat. Zastávám sice názor, že osobní prožitek je nenahraditelný, ale "slabikář se občas hodí. Jaká bude skutečná realizace této myšlenky, to zatím neumím říci.Objímám a omlouvám se ti za opožděnou odpověď. Děkuji za pochopení. Ernestína

Otázka: Milá Ernestýno, moc se mi líbí tvoje stránky, i nabízené akce vypadají zajímavě, určitě bych se něčeho zůčastnil.Až bude volno a budu to tak cítit..Ted ale k tomu stěžování si do poradny.Můj problém je nemožnost navázat jakýkoli partnerský vztah. Je mi 42 a myslím, že v tomto věku bych ještě mohl mít právo žít naplno.A pokud už mám zůstat sám, rád bych aspon nalezl a pojmenoval "to něco" co v navázání vztahu brání.Dlouho jsem myslel že je to zablokovanou komunikací, ale to už neplatí. Pokud si s někým píšu nebo telefonuju, je to v pořádku a taková komunikace může trvat libovolně dlouho.Ale při osobním setkání je konec. I když i osobně je o čem povídat a hovor nevázne, "to něco" do půl hodiny rande spolehlivě ukončí.Funguje to tak spolehlivě a nekompromisně, že tím někdy vznikají skoro kuriozní situace.A když poznám ženu, s kterou máme hodně společných zájmů a názorů a měli bysme si hodně co říci, dlouho si voláme a těšíme se na sebe, ale při setkání "to něco" možnost dalších kontaktů tvrdě a nemilosrdně ukončí, to potom fakt zamrzí.Určitě nedostatky mám, ale co je na mě tak strašného, že jsem takto nepřijatelný a pozná se to za půl hodiny, to fakt nevím. Co muž má mít a já to nemám .. na to bych opravdu rád přišel.Sám bych si takto rychle nikoho hodnotit netroufnul. Připomínám, že zelený nejsem a tykadla taky nemám.Měj se úžasně a zůstávej dál Světýlkem v temnotách..Věroslav alias Robinson

Odpověď: Ze srdce tě zdravím a to, co píšeš není nic radostného, ale určitě se tvému problému dá "podívat na zoubek". Z toho, jak popisuješ své situace, vyplývá, že ve tvém informačním poli je docela silný signál, který ženě jasně řekne, že jsi "nepřijatelný".Komunikace mezi lidmi probíhá verbálně, ale to je jen malá část přenosu informací. Podstatnější jsou informace neverbální, na ty reagujeme i pocitově a mají větší energetický náboj. Jsou to postoje, rozhodnutí, přesvědčení a tvoří jakési naše "vizitky", se kterými chodíme po světě a ani o nich nevíme. Problém tedy není v tom, co má mít muž, aby byl přijatelný, ale v tom, co máš ty ve své auře tak silně zapsáno. Napiš mi o svém vztahu s mámou a s tátou - každý zvlášť. Potom ti pošlu nabídku na zpracování. Děkuji za milé pozdravení. Ernestína

Otázka: Mila Ernestino, na prednasce v Opave "Jak se chovat ke svym detem" jsi zminila okamzik kdy k nam prijde navsteva a nase ditko je jako vymenene. Mame 3leteho stira Robina. Sam o sobe je velmi narocny, divoky, neposedny, ale kdyz k nam prijde jine ditko si s nim hrat je tak strasne hlucny, divoky atd., ze se ho i ostatni deti boji. Zkousela jsem mu domlouvat v dobrem a ujistovat ho o sve lasce k nemu - bezvysledne, po zlem to taky nezabira.Prosim jak se mame zachovat aby byl klidnejsi. Na predsce jsem se na tohle zapomela zeptat. Dekuji moc za radu a doufam, ze jsem Ti alespon trochu srozumitelne popsala co me trapi. Dekuji Magda

Odpověď: Milá Magdo, Pobinovi je potřeba nejdříve "odkrýt karty". To znamená, otevřeně - při očním kontaktu - mu jako moudrému človíčku s klidem pojmenovat, o co se podle tebe snaží, např. "Vidím, že tě asi ohrožuje návštěva, že máš zřejmě pocit nedostatečné pozornosti, a proto se snažíš tímto způsobem (že děláš hluk, jsi agresivní,...) na sebe upozornit. Já si to vysvětluji tak, že se bojíš o moji (naši) lásku." Pak by teprve mělo následovat ujištění o tvém citu k němu. Zároveň mu sděl, že nikdo nemůže ohrozit tvoji lásku k němu. Dej pozor, abys mu to ujištění řekla s mírem v srdci - bez přesvědčování. Prostě jako neměnný fakt. To je pro něj pocit bezpečí.Potom mu nabídni nějaké řešení, například, že budeš muset buď chodit ty na návštěvy jinam, ale bez něho - a to bys nerada, nebo že bude muset být jinde, když návštěva příjde k vám, nebo .... A dej mu vybrat. On to samozřejmě nemusí ani odpovědět a může dělat, že se ho to ani netýká. To přehlídni. Mluv s ním o jeho moudrosti - opět jako o faktu - "Vím, že jsi moudrý". Asi bych také navštívila dobrého koneziologa - pro něj i pro tebe. Když se matka vnitřně očistí, i dítě může reagovat jinak.S Láskou Ernestína

Otázka: Ahoj Ernestinko, vzkaz jsem vyřídila. Moc se těším na setkání s Tebou. Nevím jaké si zvolíš téma semináře. V září jsem nastoupila po mnoha letech do školství, takže bych měla hned několik návrhů-např. životní krize jako příležitost k dalšímu vývoji,hledání svého místa v tomto světě, agresivita ve školství a jak se s ní vypořádat, jak ve škole vytvořit vlídné prostředí,... Dělám si legraci. To jsem Ti ve zkratce vypsala má současná trápení. Ať bude téma jakékoliv -velmi se těším. S úctou Jana

Odpověď: Jani, děkuji za zprávu a také se na tebe těším. Ernestína

Otázka: Ahoj Ernestínko,prosím o pomoc.Jsme v kanceláři tři "baby".Poslední dobou doslova vnitřně bojuji se svojí šéfovou,která má vždy a všem pravdu.A cokoli řeknu,nebo se chci "pochlubit" s něčím novým,všechno mi vyvrátí a ví všechno nejlíp.A když se bráním a stojím za svým, je to ještě horší.Já pak ustoupím,aby byl klid,ale ve mě to vře.Pokud se ale bavíme o duchovních věcech,kterým ona nerozumí je potichu jako pěna,a dělá najednou že neslyší.Jediné co vím,že mi tím nastavuje zrcadlo,ale mě stále nedochází co si mám uvědomit a na sobě změnit.Moc prosím o radu.Děkuji.Přeji hezký den a posílám sluníčko.PA.

Odpověď: Ano, máš pravdu - nastavuje ti zrcadlo. Je však potřeba pojmenovat, v čem to zrcadlo je. Pokud ti například vadí, že tě šéfová neocení, ať se snažíš sebevíc a že ona je ta nejchytřejší, tak ty se k někomu chováš úlpně stejně. Je moudré začít umět vidět tyto SVÉ reakce, uvědomovat si je a VYMYSLET ve své představě vlastní reakci jinou. To asi znáš z programování mysli. Následujícími slovy tě asi nepotěším, ale nejdůležitější pro tebe je uvědomit si a přiznat, že žiješ soutěž. Soutěžíš s šéfovou o to, která z vás je lepší. Zaměň soutěž za jinou reakci. Pokaždé, když tě "dostane", tak ji například poděkuj - snaž se o upřímnost - ne o sarkazmus. A k tomu ji to vysvětli. Můžeš jít za ní a podělit se s ní o své prožívání, přiznat se ke svým pocitům. Chce to velký kus odvahy, uznávám. Ale síly máš dost a plýtváš s ní na zbytečnou ukřivděnost. Pamatuj na úctu k sobě. Zasloužíš si ji, tak SI JI DEJ.Posílám pozdravení i paní šéfové. Ernestína

Otázka: Ahoj Ernestínko. Prosím o radu, jak se zbavit prasklých koutků na rtech. Pořád se mi vracejí, takže asi dělám něco špatně. Před necelým měsícem jsem byla na konzultaci u Petra Velechovského a mimo jiné jsem se ho na to zeptala. Řekl mi něco ve smyslu, že bych se měla více otevřít svým blízkým. Nevím, jak to aplikovat do praxe, protože se mi zdá, že se svým blízkým otevírám. Děkuji, Marcela

Odpověď: Milá Marci, prasklé koutky - to je něco! Sama to velmi dobře znám. Moje zkušenost je, že koutky praskají, když člověk neříká, co má a jak má. Když mi prasknul levý koutek, tak jsem věděla, že jsem neřekla všechno, co bylo třeba. Zacelil se hned, jakmile jsem to napravila. Někdy ovšem trvá, než si člověk uvědomí, co chybí ve sdělení. U pravého jsem vypozorovala, že jsem neřekla vše "správně", ale nesrozumitelně, s podtónem nebo s nějakou "nečistou" myšlenkou. Také doplnit vitaminy (B) se vyplatí.Píšeš, že se svým blízkým otevíráš, otázkou je, zda se poctivě otevíráš i sobě. Co ty na to? Usmívej se na svět i na sebe - to pomáhá. Krásný den Ernestína

Otázka: Dobry den, mila Ernestino, dlouho jsem vahala, zda Vam mam napsat.Mam pritele, se kterym jsem skoro jiz 5 let. Bohuzel lonsky rok se nam vubec nevydaril, pritel mel rocni vztah s kolegyni z prace..jejich vztah bohuzel nezustal bez nasledku. Bohuzel,az se vsechno pokazilo, co se pokazit dalo, uvedomil si, ze chce byt se mnou. Jsme spolu.Vim, ze na jeho nevere nesu podil viny i ja a vycitam si,ze jsem to nechala zajit tak daleko.Porad mi prosim, zda se s tim vsim da nejak vyporadat a jak.Nekdy uz nevim, kudy kam.Hrozna rada bych byla zase ta Lenka jako driv, ale nejak se mi to nedari, i kdyz bych moc chtela.Predem dekuji za odpoved.S pranim hezkeho dne Vase Lenka.

Odpověď: Lenko, píšeš, že jste nakonec spolu, ale nepíšeš, v čem je tedy problém. Samozřejmě není jednoduché být v takové situaci, to si nemusíme zdůrazňovat. Pokud tomu dobře rozumím, zůstala v tobě jak vina, tak možná i pocit zrady od partnera. A Lenka se nemá z čeho radovat, když je v mysli obsazeno. Řekla bych, že prvním a nejdůležitějším pomocníkem v takovém případě je naše víra. Víra v to, že vše, co se nám děje, má nějaký hluboký smysl. I když je to někdy velmi bolavé, v konečném důsledku nás to jako osobnosti učí a posouvá. Víra pomůže zaujmout klidnější postoj k situaci, ve které člověk je. Obrať pozornost na sebe a své nitro. Pokud věříš, že máš v sobě Moudrost, tak si s ní každý den povídej, a nejen každý den, ale každou možnou chvilku. Pojmenuj si své pocity, přiznej si je co nejkonkrétněji a mluv o tom se svým Moudrým Já. Např. říkej, že se cítíš zrazená a ponížená, protože . . . a řekni všechny důvody proč. A potom si představuj, jak by ses chtěla cítit a prožívat - opět konkrétní představa, činnost. Pojmenuj si, co vlastně chceš a dej tomu podobu. Hledej ve své situaci především to, z čeho se můžeš radovat - ať je to cokoliv. A tomu věnuj pozornost. Dělej to poctivě aspoň měsíc. A dej vědět, jak to jde.Přeji dostatek trpělivosti a soucítění. Ernestína

Otázka: Milá Ernestínko,při Kořenech jsem se zbavila něčeho, co vzniklo před narozením, ale dobu od opuštění matčina lůna do setkání s rodiči jsem jakoby "přeskočila", nic se mezitím nedělo. Tehdy mi nedošlo, že bych měla pořádně vyvolat a prožít i tento úsek, byla jsem ráda, že už jsem "hotová". Nedávno jsem ale četla v jedné knížce o tom, jak se cítí nemluvně hned po porodu odtržené od matky a i následně bez dostatečné citové "potravy", a v tu chvíli mi začaly téct slzy a svírat se mi srdce. Usoudila jsem, že tu je asi další podstatný prožitek, který mě dosud řídí. Má otázka zní: Mám s tím teď něco dělat, když jsem v pátém měsíci těhotenství? Bojím se, že budu prožívat emoce, které bych nechtěla, aby se mnou prožívalo mé děťátko.A ještě: je možné, že už jenom tím, že se mi narodí, že ode mně nebude odloučeno a že se k němu budu (společně s manželem)chovat s láskou, která mně chyběla,se ve mně mé vlastní prožitky po narození přepíšou?Moc si vážím toho, co děláš.Děkuji za případnou odpověď a přeju krásný den.Markéta

Odpověď: Milá Markétko, tak především mám velkou radost z tvého pokračujícího těhotenství a děkuji za tu zprávu. Po všem, čím jsi prošla, budeš (promiň - už jsi) dobrou matkou. Článek, který tě dostal, může mít souvislost s prožitkem po narození, který jsi neodkryla, to ale není důležité. Podle toho, co píšeš, je v tobě ještě trochu křivda z tvé citové nenaplněnosti. Miminku to vysvětli - pochopí to, zvlášť když se k té lítosti a ukřivděnosti přiznáš. Doporučuji udělat si potom meditaci s mámou, naladit se na ni, opakovaně ji vše říkat a potom "jen tak" jako dvě mámy si popovídat. Souhlasím s tebou, že pokud se ty budeš jako matka cítit naplněná a dáš tuto citovou naplněnost i svému dítěti, bude ve tvé mysli jiný prožitek. Ten ti ale nepřepíše tu křivdu. Chceš-li v sobě opravdu odpustit, tak i své mámě dej to, co ona sama tobě dát neuměla. Aspoň v myšlenkách. Objímám všechny s Láskou Ernestína

Otázka: Ernestinko, chtěla jsem se zeptat,jaký máš názor na metodu SRT - Spiritual Response Therapy. Nevyzkoušela jsem ji - i když o tom uvažuji - ale podle toho, co jsem o ní četla se mi ve srovnání s regresemi nebo každodenní prací na sobě zdá dosažení výsledku až neuvěřitelně snadné. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Simonko, metodou SRT se nezabývám, ale znám ji zprostředkovaně. Podle mého vnímání je to jedna z forem hluboké prosby či modlitby za druhého člověka, která může být ku pomoci. A pomůže dle toho, JAK je naladěn (otevřen) ten, kdo to dělá a také podle "učebního plánu" klienta. Pokud si máme něco uvědomit a vědomě změnit, tak bychom se asi jen touto metodou nenaučili. Já bych ji používala jako součást - doplnění jiných metod. Souhlasím s tím, že k mnohému bychom přišli "snadno". Mír v srdci Ernestína

Otázka: Mila Ernestinko, zdravim te touto cestou a jsem velmi rada, ze jsem poprve otevrela tvoje webove stranky. Jsou tak pekne - ta barva, obrazky a ta krasna slova! Citim z nich obrovskou lasku. Sice tu nejsi nyni sama fyzicky pritomna, ale to pozitivni vyzarovani i prostrednictvim meho hrubohmotneho PC se da citit. Rada se podivam na nabidku tvych kurzu a verim, ze se brzy zase uvidime. Nicmene preci jen jednu otazku mam. Vychazi z toho, co prave ziji. Neni tu nyni ve spolecnosti nejaky zvlastni trend, ze poceti miminka (alias velkeho ucitele) trva nejak dele? Faktem je, ze to mohu asi tezko soudit, nevim, jak tomu byvalo drive, ziji pouze z informaci lidi o generaci starsi a generace nynejsi. Pomerne velka cast mych vrstevniku si pockala na prichod sveho potomka, ve smyslu poceti, 6 mes. az 1 rok. My se s pritelem snazime o totez jiz 4 mesice. Verim, ze rozhodnuti duse vtelit se je svobodne a ona nejlepe sama rozhodne o pravem okamziku. Vim, ze budouci rodice by nemeli lpet na jejich prani a radostne uzivat pritomna ve vire, ze se vse deje k jejich prospechu a ma vyssi smysl. Ja jen, ze jsem se nad tim nedavno zamyslela, jestli se napr. "neco pozoruhodneho" nedeje i v soucasne dobe v teto oblasti. Sama pro sebe si z toho odnasim velkou zkusenost pokory a mozna rceni, ktere jsem pred nedavnem pronesla sama sobe do zrcadla pote, co jiz opravdu vse nasvedcovalo tomu, ze jsem gravidni, a sice "vim, ze nic nevim". Ano, mas pravdu, asi to nebylo nejstastnejsi pojmenovani, takze se snazim ladit na "vi-ram, so-ham" :-), nicmene proneseno bylo. Dekuji za odpoved a posilam ti laskyplne objeti. Urcite tak mohu ucinit i za Pavlinku Zahorovou, ktera se nyni nachazi v 8. mes. tehotenstvi a tesi se na prichod sveho tretiho potomka. S laskou. Radka

Odpověď: Milá Radko, vše jsi vlastně napsala sama a mě těší, že to tak je. Rozumím tomu, jak ti je a zároveň obě víme, že se věci dějí tak, jak mají. Souhlasím s tebou, že někteří rodičové si v dnešní době musí na miminko "počkat". Tím svých výrokem jsi graviditu určitě nezahnala. Ještě chvíli v míru vydrž a méně chtěj. Vím, že to není zrovna lehké. Asi bych si s tebou a partnerem ráda popovídala osobně. Jako pomocnou ruku pro uklidnění bys mohla použít horoskop. Nechat si vypracovat partnerský, když je dobrý, pomůže zorientovat se v čase. Budeš-li chtít, doporučím ti dobrou astroložku.Pavlínce blahopřeji a mám radost. Děkuji ti za tu zprávu. Ozvi se mi na telefon nebo mail, jestli máš zájem o tu schůzku i s manželem. A děkuji za tvá milá slova.Láskyplné dny Ernestína

Otázka: Milá Ernestýnko.Kolikrát jsme si na Tebe vzpoměli..Koncem srpna jsme se ale rozešli po 5 letech s Janou.Myslím že vím proč se to stalo,chtěl bych to zpět ale Jana mi už nevěří.Komunikujeme spolu mailem,předtím jsme se i vídali,teď jsme si dali termín se vidět 21.3. Myslíš,že je to mnou že "utíkám"?A proč vlastně-utíkám před problémy?Můžu se ještě přihlásit na seminář do Plzně?Hezký den. Jirka

Odpověď: Milý Jirko, bude to chtít zřejmě konkrétnější a delší rozhovor na dané téma. Obsahem semináře ("Očista těla i mysli") budou také různé sebepoznávací metody, takže by sis tam mohl leccos uvědomit. Potom z toho vyplyne cesta dál. Nedůvěra ve vztahu je velmi těžko "léčitelná". Bude na tobě, abys byl důvěryhodným - především ale sám pro sebe. K tomu je potřeba být sebe-vědomým. No, a bez víry je člověk v beznaději. Tak to bylo trochu moudrosti, která nám ale pomůže až objevíš, před čím vlastně utíkáš. Pokud se na semináři uvidíme, pomohu. jak umím. Mír v srdci. Ernestína

Otázka: Dobrý den Ernestíno,děkuji za tyto stránky. Poslední dobou prožívám velkou duševní bolest(fyzicky se projevuje velmi bolestivá mentruace,bolesti bederní páteře,bolest levého ucha,občas pocit,jako bych právě vystoupila z kolotoče a je mi špatně)a smutek,který nemá žádnou vnější příčinu.Vědomě se vyhýbám meditaci a zatím se jen dokážu modlit za to,aby mi byla dána ta milost a otevřelo se mé srdce.Hledám víru a smysl života a připadám si otupělá a neschopná.Na Tvých seminářích se to zdá snadné,ale pak jako bych všechno zapomněla. Nevím,kam se zaměřit? Prosím o radu, za kterou velmi děkuji.Lucie

Odpověď: Milá Lucie, podle toho, co píšeš, se domnívám, že ve tvém životě nastala nějaká změna, která se dotkla tvého sebevědomí, tvého ženství. Fyzické projevy tomu nasvědčují a celkem jednoduchou, avšak razantní cestou by pro tebe byla regrese. Zvlášť jestliže se vědomě vyhýbáš meditaci. Tvé srdce se může otevřít a jistě otevře, cestu k němu však je potřeba nejdříve očistit od strachu. Ten si uvědomuješ, ale není konkrétně pojmenovaný. Mám však pocit, že se regrese obáváš. Všechno už jsi nejméně jednou přežila, tak není čeho se bát. Objímám Ernestína

Otázka: Dobrý den, na semináři Modrá Alfa se mi potvrdil můj dlouhodobější pocit, že mé potíže souvisí s raným dětstvím, pravděpodobně s pobytem v inkubátoru. Ráda bych Vás požádala o radu, jakým způsobem lze "uzdravit"minulost či jak může pomoci regrese, nemám zkušenost.Mnohokrát děkuji za odpověď, případně zda se regresí zabýváte.Přeji krásný den, Martina

Odpověď: Martino, regrese je v tomto případě dle mého názoru vhodnou metodou (vycházím z potvrzení na "alfáckém" semináři). Tím neříkám, že je regrese jediná možnost, je však relativně rychlá. Za sebe mohu nabídnout regresní týden, na soukromé akce tohoto typu bohužel nemám časovou kapacitu. Petr také organizuje tyto akce. Krásné dny. Ernestína

Otázka: Přeji pěkný večer Ernestýnko, dnes jsem se dívala na Tvé stránky, jsou moc pěkné a klidné jako ty. I otázky a odpovědi jsem si v klidu pročetla, a jak už to tak chodí, taky jsem se tam s něčím ztotožnila. Zjistila jsem, že život je nádherný, když se začne doopravdy žít a ještě lepší je, když se sebou, s Bohem mluvíme. Nemám otázky, a pokud nějaké jsou, myslím, že jsi mi dala veškeré nástroje k tomu, abych si je zodpověděla. Přeji Ti hodně lásky, víry a pochopení a brzy se určitě zase uvidíme. Papá Jana

Odpověď: Milá Jani, tvá slova mě potěšila, děkuji za ně a jsem ráda, že máš život ve svých rukách. Ráda tě uvidím S Láskou Ernestína

Otázka: Již po několikáté se mi stalo, že jsem si uvědomila svoji chybu díky zrcadlu, ale dělá mi problém se zbavit svého naštvání, někdy i agresivity. Ráda bych konala jinak, ale nemohu se uvolnit. Obviňovat okolí je někdy jednodušší. Ego to ví a ovládá mě. Co mám dělat? Děkuji za tyto stránky a přeji všem čitatelů spoustu krásný prožitků na cestě za poznáním. Nechť je i má otázka pro někoho vodítkem. Děkuji i za odpověď. Pěkný den.

Odpověď: Řekla bych, že obviňovat okolí je vždy jednodušší. To nám jde všem. První krok je pojmenovat si pocit a emoci, která ve mě je. Pojmenovat si NAHLAS například: "Teď jsem ukřivděná, naštvaná ..., a mám na to právo! Jo, mám na to právo a užívám si to!" Prostě si to dovolit a zviditelnit. Tím se sebou nebudete bojovat. Pozor - je to vaše emoce, řešit musíte sebe, to víte. Pak je potřeba si pojenovat pokud možno co nejpřesněji, co vám ten druhý vlastně dělá, co vám bere (hodnotu, pozornost, úctu, apod.). Opět to udělejte NAHLAS nebo si to napište. Pro sebe. Také si můžete v dané chvíli položit jako pomoc otázku : "Čeho se bojím?" A odpovědět si! Jestliže víte, že se chováte stejně, uvědomte si sama sebe v té situaci, kdy tomu tak je, a potom si tu stejnou situaci představte i opakovaně ve SVÉ jiné reakci.To by mohl být začátek. Je to systematická práce na sobě. Ještě dotaz: kdo z rodiny vás dostával v dětství do emocí? Hezký den. Ernestína

Otázka: Zdál se mi se o hadovi, který za mnou chodil a chtel se se mnou mazlit a pochovat. mel krasne modre oci a prosebny pohled. Bala jsem se ho a stitila se jeho dlouheho tela. chodil za mnou z pokoje do pokoje, cim dal rychlejs az jsem byla na nervy a pribouchla pred nim neco jako dvere a tim ho zabila. mam z toho divny pocit, ze je neco zasadniho spatne...mam se nad necim zamyslet? diky Marie

Odpověď: Milá Marie, jak je to u tebe v současné době se vztahem k sexu? Možná by stálo za to zamyslet se nad tímto tématem. Ozvi se. Ernestína

Otázka: Pěkný den Ernestíno.Od doby co jsem naposledy navštívila seminář modré alfy se toho hodně změnilo a mnoho zůstává stejné. Hodněkrát jsem chtěla už navštívit nějaký seminář, spíše proto abych tě viděla, než pro seminář samotný, ale náhodou to nikdy nevyšlo. Přečetla jsem si tvoje nové stránky a moc nerozumím tomu co se děje, čím se vlastně teď zabíváš, v čem se to liší od toho co jsi dělala předtím? Když nebudeš chtít odpovědět, tak nevadí.Měj se moc pěkně a někdy zase na viděnou nebo na napsanou. Ahoj Verča,( ta zvědavá na nevhodném místě- z Olomouce)

Odpověď: Také ti přeji pěkný den, Veroniko.Těší mě tvůj zájem, děkuji. Čím se zabývám? Více a hlouběji nabízím zájemcům cestu k poznání na všech úrovních. Je to cesta pomoci osvobodit život od strachu. Jen jsem dnes trochu rozšířila své aktivity o širší spolupráci s lidmi, kteří chtějí také přispět k ozdravení života. To se děje ve společenství, které má název Vědomí Srdce a je v rozvíjejícím se stavu. Myslím ale, že za tvým dotazem je skrytá otázka týkající se mé samostatné práce. Nebo se mýlím? Někdy na viděnou se také těším.Ernestína

Otázka: jsem vdana a poznala jsem muže kterého chci. Strašně moc a je to vzájemné. Trvá to už půl roku co se známe ale vztah je to jen na dálku, je mimo Evropu. Manželovi nechci ublížit ale moje intuice mi říká že musím odejít k tomu novému. Bude mi 45 let a máme 2 syny 21 a 18 let. Jak to mám řešit ? Jak to mám řícts vému manželovi aby to pochopil ? Chci i nadále být s ním v přátelském vztahu.

Odpověď: řekla bych, že tohle se dá těžko říct tak, aby to manžel pochopil. V duchu "pochopení" by vše řečené bylo obhajobou. Co bych ale já udělala na prvním místě, tak bych se zamyslela, zda moje city k druhému muži jsou založené na skutečném, hluboce prožívaném základě. To znamená - nakolik jste spolu prožili nejen příjemné chvíle, ale hlavně ty náročné, ve kterých se především ukáže síla vztahu. Vůbec tím nechci vaše city zpochybňovat. Jen podle toho, co píšete, mám pocit, že u nového vztahu hledáte to, co nemáte v tom stávajícím. Pokud bych mohla doporučit, řešila bych nejdříve nefunkčnost stávajícího vztahu. Láska je volba a věřím, že ve vašem případě je to náročné. Přesto stojí za zamyšlení životní zkušenost, že před sebou člověk neuteče a před nezvládnutým vztahem také ne. Co se máme naučit nás dožene, bohužel v náročnější verzi.Přeji moudrost srdce. Ernestína

Otázka: Ernestinko,dobrý den.Objevila jse Vaše stránky e ráda využila Vaší poradny.Mám na Vás velmi osobní dotaz.Mám poslední dobou komunikační problémy s manželem,pokud mi něco silně vyčítá a obvińuje mě z něčeho,cítím to jako křivdu a začnu se slovně bránit,jde to do obrátek a pokud manžel si stále přisazuje a začíná mě urážet,neustojím to a začnu být agresivní.Bojím se sama sebe,jsem vytočená a nekoukám kolem sebe,naše hádky občas slyší i náš syn,mě to potom mrzí,vím že to dítě za nic nemůže,nemělo by toho být vůbec svědkem,snžím se s ním potom mluvit,ale dodře vím,že ho to stejně zranilo.mám pocit beznaděje,vrací se to,jak bumerang jednou za čas,neumím v takových pro mě velmi tlakových situacích,jednat,manžel mě vždycky vytočí.Reaguji jak papiňák, a samozřejmě vím,že náš vztah velmi trpí.pokud pro mě máte aspoň chviličku prosím o odpověď.děkuji Zdeňka

Odpověď: . . .jako první krok vidím nutnost přiznat si pocity ponížení a nehodnoty, a tím pádem vlastní nedůležitosti.Což dílem děláte.Je potřeba také připustit, že není manželovým úmyslem tyto pocity vyvolávat. Neřešit manžela, ale sebe!Manžel je „pouze figurant“ na vašem jevišti života. Vy se, byť nevědomě, rozhodujete o svých pocitech.Vše vyplývá ze strachu, ale to si asi nemusíme říkat. Je ovšem důležité co nejpřesněji si pojmenovat, čeho se bojíte.Doporučuji v první fázi:Popsat svoji ukřivděnost. Najděte si každý den čas pro sebe. Budete-li nahlas mluvit o tom, jaká jste chudinka – nedoceněná, nepřijímaná, nespravedlivě obviňovaná apod., poznáte, co ve vás vlastně je za pocity a emoce. Až si to pojmenujete, tak to celé pište do nějakého sešitu. Stanovte si dobu (např. 3 týdny), po kterou budete každý den hodinu věnovat tomuto psaní svých pocitů a emocí. Pořád dokola o tom samém!!!Ta „chudinka“ je velmi důležitá – nevynechat. Psát v první osobě a v přítomném čase: „Jsem chudinka ..., nikdo mě nemá rád . . . a všichni mě štvou . . . a já je taky nemám ráda . ..“ Až to napíšete, tak si to po sobě přečtěte nejlépe nahlas a představte si jak byste se v takové chvíli chtěla vy sama za sebe cítit.Promítněte si konkrétní situaci ve své mysli. A další den to udělejte znovu – tu samou s vaší novou reakcí. Každý den po dobu těch tří týdnů. Pozor! Neměnit chování druhých – jen změnit představu své reakce. Máte-li pocit, že na to nestačíte, je potřeba sáhnout k razantnějším metodám jako je například regrese či emočně „očistný“ seminář. Nemusí být samozřejmě se mnou.Vaše pocity totiž mohou mít svůj základ někde v raném dětství. Tak, jak je popisujete, jsou silným blokem, který vás podvědomě ovládá.To psaní může vaše reakce zmírnit, pokud jste zvyklá se sebou pracovat, tak i docela razantně. Je ale potřebná velká trpělivost a sebekázeň. Pro regresi vám kromě svých týdenních akcí za sebe nemohu v tuto chvíli nic jiného nabídnout. Budete-li chtít, mohu vám případně někoho doporučit, ale nevím, odkud jste.Budu ráda, když se ozvete. Mír v srdci i v mysli Ernestína

Otázka: Mila Ernestinko, trapi me uz delsi dobu necitlivost praveho stehna nad kolenem a obcas mi tato oblast jakoby brni,posledni dobou mi zacalo trochu cukat v pravem oku, vubec mam celkove pocit, ze cela prava strana meho tela neni v poradku. Muzes mi prosim poradit, kterym smerem se mam zamerit a na cem zapracovat? Dekuju s laskou Irena***

Odpověď: Odpoved je reakci na doplnujici otazky mimo poradnu:Irenko, ja mam dojem, ze je to na hlubsi regresni praci.To, co jsi mi napsala, muj pocit jen potvrzuje. Aktivovalo se v tobe pravdepodobne tím "odmitnutim" od muze neco dobre schovaneho a je cas to vyhnat. Urcite je pro tebe dulezita i otazka viry a Boha. Ja ti mohu takhle na dalku nabidnout pravidelnou "spolecnou" aktivitu, nez se ti bude darit vice se na sebe spolehnout. Mam na mysli roli jakehosi prostrednika, abys mohla byt trochu v odosobneni. Modlis se, to je dobre, je u toho dulezite netlacit na prani, abys videla cestu dal. To neni vzdy snadne. Mas-li moznost kazdy vecer (nebo rano) meditovat, tak se muzes propojit (chces-li) se mnou a pouizit me vedomi jako tlumocnika. Delej to nekolik dni a pak uvidime, co nam to prinese a jak dal.Drzim vsechny ctari palecky a objimam.Ernestina

Otázka: Když zadám dotaz do Vaší poradny nechci, aby se zobrazil v seznamu zveřejněných spolu s mým jménem.

Odpověď: Zveřejnění dotazu probíhá výhradně anonymě. Vaše jméno se na našich stránkách nikdy neobjeví. Pokud jde o dotaz velmi citlivého osobního charakteru, není ani povolen ke zveřejnění. Proto se prosím nebojte a s důvěrou se na nás obraťte.