Dopis od Dušana

Dobrý den Ernestíno, Radko a všichni další vaši blízcí spolupracovníci.

Chvilku jsem váhal, než jsem se pustil do psaní. Vzpomněl jsem si na Tvoje slova, že člověk má mít odvahu sdělovat své pocity a zkušenosti. Prostě čas od času vylézt s kůží na trh. Tak zatím alespoň povylezu.
Jednak cítím potřebu Ti (vám) poděkovat za citlivé a trpělivé i když nekompromisní vedení a pomoc při absolvování „Očisty života“. Když jsem se přihlašoval, myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, protože jsem již absolvoval regresy jak individuální tak i skupinovou. Ne že bych se tak obrovsky těšil, ale má touha zbavit se nepříjemných pocitů a reakcí byla silnější. O to víc jsem byl překvapen realitou, příjemnou změnou ve vlastním průběhu.
O čem mluvím. Čekal jsem tvrdý vpád do nepříjemného prožívání dřívějších zkušeností a následně „nekonečné“ a pomalé se prokousávání časovou stopou k  základním událostem. Ve skutečnosti jsem díky meditacím, povídání a uvědomování si sama sebe vlastně téměř nepostřehl, že „práce“ již začala. Najednou jsem byl již uprostřed, možná přesněji blíž ke konci, hledání, než jsem čekal. Opět se mi hlavou prodírá touha Ti poděkovat. Tento tvůj způsob práce je mnohem méně traumatizující a vyčerpávající než všechny regrese a kořeny a …..Chci Ti napsat, že si snad ani neuvědomuješ rozdíl mezi regresí, tak jak ji dělají ostatní, a tvojí očistou. Na druhou stranu vím, že Ty víš, co děláš, tak jen slova z druhé strany barikády – i tady je to vidět a hlavně cítit.
Přeji všem, kteří hledají a potřebují takovýto druh pomoci, aby potkali buď Tebe anebo někoho, kdo pracuje stejně jako Ty. Tak, aby jim bylo na cestě životem pomoženo se stejnou láskou a laskavostí s jakou pracuješ Ty.

Ještě jednou DÍKY.

Dušan

P.S. Když jsem psal, že povylezu, měl jsem také na mysli, že bych byl rád, kdybys můj dopis dle svého uvážení zveřejnila.