
Před rokem jsem si s pomocí Ernestíny na Očistě života uvědomila
a prožila spoustu věcí. Po návratu z této týdenní akce, jsem se vznášela k nebi.
Všichni kolem mě byli úžasní, milí a krásní. Byla jsem jako malé dítě, radující se
z dešťových kapek, vůně květin, z pohledu na západ slunce....
Milovala jsem celým srdcem a bez předsudků. Přijímala jsem vše takové, jaké to bylo.
Změnila jsem se. Znovu jsem našla lásku ke svému muži. Vážím si našeho hezkého
vztahu, uvědomuji si, že jsem měla štěstí, že jsem takového muže potkala. Objevila jsem
opět mateřskou lásku. S dětmi si povídám najednou jinak, opravdově a otevřeně.
To dřív nebývalo zvykem, nešlo to. Děti jsou moudré, hlavně starší syn, jakoby někdy
umí vyčíst myšlenky, dost mě dokáže překvapit. Také je hodně legrace, "užíváme se".
Uvědomuji si v okamžiku vyhrocených situací své emoce a důvody, proč já a další lidé
reagují určitým způsobem, proč k některým situacím musí docházet. Co si z toho můžu odnést.
Vylepšil se vztah s mamkou, donedávna mě napomínala, vychovávala, kritizovala,
jak vařím, jak vychovávám děti, jaká jsem. Dnes mi naopak pomáhá a podporuje. Ještě mě
umí emočně "dostat", ale uvědomuji si proč. Také jsou sem tam např. krizovky s plněním
povinností ve škole u mého syna. Změnila jsem ale přístup a nyní zkoumám, jaké hranice
potřebuje. Stále se mám co učit. To byly spíše "vnitřní neviditelné" proměny.
Ale po půl roce se začaly dít viditelné změny. Změnili jsme bydlení.
Vyměnili se mi šéfové v práci. Vystřídaly se kolegyně v kanceláři.
Do mé cesty najednou přicházejí moudří lidé, potkávám je při různých příležitostech.
Jsem překvapená, protože jsem některé z nich znala, ale nebyli tak otevření jako nyní.
Z některých se stali moji noví přátelé. Dokonce ve stejnou
dobu jsem dostala nabídku - do dvou skupin - scházet se podobně zaměření lidé jako já.
Scházíme se a mluvíme o životě, podporujeme se pomáháme si. Na cestě mi pomáhají
andělé a světelné bytosti.
Ještě se objevují problémy, které souvisí s mým egem, někdy moc řeším, místo abych
věci přijala tak, jak jsou. Ale vše se děje pro mé nejvyšší dobro. S novými lidmi přicházejí
také nové učební lekce. Někdy se vztekám a zlobím, ale pak pochopím... Učím se žít radost.
Uvědomuji si, že můžu milovat, radovat se, cestovat, setkávat se s přáteli a novými Dušemi.
Můžu psát, číst, malovat. Starat se o zahradu a tvořit. Učit se nové věci.
Chodit tancovat. Sama si tvořím své štěstí, dělám radost sobě i svým nejbližším.
Záleží jen na mně.
Ernestínko děkuji.
Monika