Oči nemohou vidět srdce, srdce však může používat oči k vidění.
Vítejte u Ernestíny Velechovské
Mohu nabídnout jen to, co sama mám
Při své práci vycházím z toho, co vím. A vím jen to, co jsem objevila
a zužitkovala na své životní pouti sama v sobě.
Je pro mě ctí i radostí být průvodkyní životem a svými zkušenostmi přispět k uzdravení a proměně lidského života. Především to znamená naučit se rozumět tomu, co člověk doopravdy, ve svém nitru, hlavně nevědomky sám se sebou i s ostatními žije. Tedy objevit sebe sama a být sám sebou! A také poznat hluboký rozměr a krásu své Duše.
Vždy mě zajímalo, co je základem lidského života, jak ho tvoříme, proč reagujeme právě tak a ne jinak? Od dětství jsem pozorovala prožívání a reakce lidí okolo sebe a zkoumala jsem i své prožitky. Pochopila jsem, že život je zároveň ŠKOLA i HRA, má svá jasná pravidla, zákonitosti a řád. A to stojí za to znát.
Mé dosavadní zkušeností mě přivedly k přesvědčení, že téma Zákony a umění života nezbytně patří k našemu základnímu vzdělání.
Život je Učitel a jsem mu dnes vděčná za každou jeho lekci
Život mě naučil, že poznáním a změnou sebe sama změním svět okolo sebe.
Pochopila jsem, že chci-li být šťastná, musím být především k sobě pravdivá a hrát sama se sebou fér.
Dnes vím, že jestliže chci podpořit světový mír, musím především přestat bojovat ve svém osobním světě.
Mnohokrát mi Život jasně ukázal, že čemu věřím, tomu umožňuji ve svém životě působit. To se týká i strachu.
Poznala jsem, jak s nekonečnou trpělivostí mi Život přináší do cesty stále stejné lekce, aby mi dal šanci udělat změnu a rozvinout svoji osobnost.
Život mi ukázal, že vnější svět je odrazem našeho světa vnitřního. V příjemném i nepříjemném zrcadlení.
Poznala jsem, jak je důležité dostatečně obracet pozornost do svého nitra a objevit svoji vnitřní sílu a krásu.
Pochopila jsem, že nás učí přijímat se takoví, jací jsme a zaměřit se na rozvoj našeho ušlechtilého lidství.
Život nás také učí, že vědět je dobře, ale . . . jen vědět nestačí. Vědění je potřeba používat a žít v praxi každodennosti.
V životě neexistuje náhoda. Vše, co nám vstupuje do života, má s námi související příčinu a každá naše reakce má svůj následek.
Život je v podstatě jednoduchý - co vytváříme, to dostáváme zpět. Málokdy však umíme vidět souvislosti v horizontu času, v rovině podvědomí a také zkušenostech Duše.
Je obohacující vidět, jak jsme si pro sebe navzájem navzájem učitelem i žákem.
Život mě naučil vidět, jak je nesmyslné žít lásku jako výměnný obchod - ono známé: "Budu tě mít ráda, když ...".
Roky smutku mě naučily, že není cesta k radosti, ale radost je cestou
Zkušenost prožitku je nepřenosná.
Každodenní, "obyčejný" život nám umožňuje naučit se ctít život a rozvinout svoji duchovnost.
Naše prožívání začíná a končí v mysli. Mysl je svět forem, za myslí je Pravda a blaho Vyššího Vědomí.
Láska je podstatou života, našim základním tématem - prvním i posledním.
Jediná láska, kterou opravdu máme, je ta, kterou dáváme.
Bez Lásky nejsme nic.
Smyslem lidského života je nalezení odpovědi na otázky: Kdo JSEM? Kdo je JÁ v mém nitru?